Expoziční čas (nebo také doba expozice) udává dobu, po kterou je otevřená závěrka fotoaparátu, kterou do přístroje proniká světlo. U rychle pohybujících se předmětů dlouhá expozice způsobí jejich rozmazání, krátká doba naopak „zastavení v čase“.
Fotografka Regina Valkenborghová, tehdejší studentka univerzity v britském Hertfordshiru, se v rámci projektu rozhodla udělat improvizované fotoaparáty za pomocí plechovek od nápojů a fotografického papíru.
„Chtěla jsem zjistit, jestli má v digitální době stále hodnotu klasická analogová fotografie,“ sdělila pro CNN. V roce 2012 po sérii několika experimentů umístila jeden z improvizovaných fotoaparátů na hvězdářský dalekohled univerzitní observatoře.
Letos v září přístroj našel technický správce observatoře David Campbell. Valkenborghová byla přesvědčená o tom, že fotoaparát nemohl tak dlouho fungovat a poprosila ho, aby plechovku vyhodil. „David se naštěstí ještě předtím podíval dovnitř,“ přiznala Valkenborghová, jež dnes pracuje jako fotografický technik na své domovské univerzitě.
Campbell tak našel fotku s nejdelším expozičním časem na světě. Dosavadní rekord držel německý umělec Michael Wesely, jehož fotografie měla expoziční dobu čtyři roky a osm měsíců.
