I ve zkratce se toho dá říct dost. Na některé filmy je nutné vyhradit si jen pár minut

Kategorie krátkých filmů bude mít spolu s kategorií animovaných snímků na letošním ceremoniálu Českých lvů premiéru. Do nominací na cenu pro krátký film se prosadily tři studentské práce a ač jsou formou a přístupem rozdílné, všechny se snaží podat naléhavé svědectví o tragédiích, jež se kolem nás dějí, a prolomit krustu otupělosti, která nám brání je vnímat.

Na počátku dokumentu Pripyat Piano Elišky Cílkové stál režisérčin zážitek z roku 2010, když v ukrajinském městě Pripjať, evakuovaném po černobylské katastrofě, narazila na opuštěný klavír. Ze silného obrazu se během let vyvinul originální filmový koncept, který se vymyká řadě jiných dokumentů i hraných děl pojednávajících o Černobylu. 

Režisérka vyhledala a v rámci možností také rozezněla klavíry zanechané před desítkami let v bytech nebo školách: výpovědi osamělých, pochroumaných a pomalu umírajících hudebních nástrojů se spojují v působivou báseň, doplněnou autentickými verši někdejších likvidátorů. Už v roce 2019 získal tento film cenu Silver Eye na jihlavském festivalu.

Další dva nominované krátké filmy jsou hrané, nicméně snímek Anatomie českého odpoledne režiséra Adama Martince, který před nedávnem získal Cenu české filmové kritiky, upomíná na reálnou událost z roku 2018, kdy se v jezeře Lhota nedaleko Prahy utopili dva chlapci.

 Dvaadvacetiminutový film přivádí diváky na podobné koupaliště, jehož dusná letní atmosféra se postupně proměňuje pod vlivem vyhlášeného pátrání po zmizelých dětech. Věrohodně zachycené reakce jednotlivých postav (nepozorný plavčík v podání Jakuba Špalka, vedrem zmožená pokladní, jejich pragmatický šéf, rekreanti neochotní vzdát se požitku) vytvářejí vesměs nelichotivý obraz lidské povahy. Režisér navíc na diváky nastražil past umocňující jejich konfrontaci s tragédií.

Třetí kandidát na Českého lva pro krátký film, snímek Hranice Damiána Vondráška, přináší příběh velitele jednotky Celní správy, který při noční namátkové kontrole dodávky objeví skupinu imigrantů. Jeden z nich, nezletilý chlapec, uteče do lesa. Celníci se jej snaží najít, ovšem chlapcův zadržený otec jejich úsilí bojkotuje. Napětí roste, hrdinův podřízený překročí hranice přípustného chování a velitel následně ztrácí víru v systém. Zručně zrežírovaný snímek může budit otázku, kde končí výmluvná zkratka a začíná předvídatelné schéma; zamyslet se nad lidským rozměrem opakujících se zpráv o uprchlících však rozhodně nikdy není na škodu.

Osamělost larvy v mršině

I když samotná kategorie krátkých filmů zůstává výhradně vážná, další krátké filmy nominované v jiných kategoriích jsou laděné o něco lehčeji. Komediální nádech má patnáctiminutová etuda Davida Semlera Musí to být bolestivý, nominovaná na cenu pro studentský film. Líčí setkání dvou velmi odlišných párů v čekárně zapadlého nádraží: mladí gayové, kteří oba mluví španělsky (ale jeden z nich je Čech), se potkávají s milenci středního věku, kteří reprezentují průměrné Čechy a neváhají komentovat, co si o mladících myslí. Moc dobře to samozřejmě skončit nemůže.

K nejvýraznějším krátkým nadějím letošních Českých lvů patří jedenáctiminutový snímek Jsme si o smrt blíž Báry Anny Stejskalové, nominovaný vedle studentské ceny také v kategorii animovaných filmů. Jeho dějištěm je působivě vyvedená skládka odpadu a jeho hrdinou je červ Steve přebývající v mršině psa. 

Steve dokáže psem i dovedně pohybovat, takže ten působí skoro jako živý. A Steve nesmírně touží po přátelství s nějakou další bytostí, všechny takové snahy končí otřesně. Naděje však umírá poslední. Morbidní poetika dovedená do krajnosti pochopitelně vyvolá vzpomínku na filmy Tima Burtona, nechybí tu však osobitý přístup k tématu, výrazný výtvarný styl a vlastní hranice černého humoru.