Odkud bychom tedy mohli Stevea Croppera znát? V první řadě je třeba připomenout, že po celá šedesátá léta byl členem kapely Booker T. & The M.G.’s., tedy takzvaného house bandu memphiského hudebního vydavatelství Stax. Skupina ve studiu, a někdy i na koncertech, doprovázela největší soulové hvězdy té doby – Otise Reddinga, Wilsona Picketta nebo duo Sam & Dave. Cropper má ostatně také několik velkých skladatelských zářezů na obřích hitech své doby, třeba Redingovu (Sittin’ On) The Dock of the Bay, Pickettově In the Midnight Hour nebo Knock On Wood Eddieho Floyda.
Po odchodu ze studia Stax se Cropper pohyboval i nadále ve skvělé společnosti velkých světových hudebníků. Jeho jméno najdeme na nahrávkách Roda Stewarta, Ringa Starra, Dolly Partonové, Johna Lennona, Paula Simona a mnoha dalších. V roce 1992 byl členem základní doprovodné kapely na monstrkoncertě k oslavě 30 let hudební kariéry Boba Dylana v Madison Square Garden. Tam se ostatně sešly na pódiu tři čtvrtiny původní staxovské party, s Cropperem i varhaník Booker T. Jones a baskytarista Donald Duck Dunn.
S posledně jmenovaným svedlo Stevea Croppera dohromady také filmové plátno. Oba byli členy ústřední kapely v kultovních filmech Blues Brothers a Blues Brothers 2000; fungovali zde nejen jako muzikanti, ale také komediální herci a nositelé řady vtipných muzikantských „hlášek“.
Sloužit jiným
Sólová diskografie Stevea Croppera je relativně chudá. Kytarista byl vždy hlavně týmový hráč a jeho výroky o tom, že se nikdy nehrnul do světel ramp a bavilo ho hlavně sloužit jiným, jsou doslova okřídlené – a lze jim věřit.
Také jeho nové sólové album Fire It Up je vysloveně kapelová záležitost, byť je oficiálně připsáno právě Cropperovi. Ten je producentem a autorem skladeb celého alba. K ruce si sestavil mimořádně šlapající kapelu z ostřílených praktiků, jako je basista Jon Tiven, varhaník Felix Cavaliere, mihnou se tu i takové bubenické hvězdy jako Omar Hakim nebo Anton Fig.
Hvězdou kolekce je ovšem kromě Croppera, který vlastně albem složil poklonu sám sobě, tedy tomu, co v americké hudbě ztělesňuje, zpěvák Roger C. Reale. Prakticky neznámá postava americké scény, na níž se prý pohybuje od 70. let, jedna z oněch zjevně zakopaných hřiven, jíž se nepodařilo prosadit ve velké konkurenci. Na Fire It Up předvádí dokonalé pochopení typického memphiského stylu soulu, rhythm and blues i funky, jeho výraz je ovšem zcela přirozený, odpovídající dnešním časům, a v nejlepším slova smyslu sloužící písni.
Totéž platí o Cropperově hře i skladatelských nápadech. Od alba 39. nejlepšího kytaristy planety by asi člověk čekal aspoň trochu exhibice a sólistické pyrotechniky. Nic není Cropperovi víc cizí. Ne že by sóla nehrál vůbec, jedná se ale o stručné, avšak přesně „mířené“ vsuvky, uvážlivé a melodické, organicky vsazené do kontextu dobře vystavěných písní. Pro ty je alfou a omegou šlapavý groove a silný riff, přesně to, co bylo vlastně markou vší Cropperovy muzikantské práce v kterémkoli období.
Samozřejmě nemá smysl si namlouvat, že album Fire It Up udělá extra díru do světa, jakkoli třeba songy One Good Turn, Out Of Love, She’s Fine nebo Heartbreak Street či titulní Fire It Up rozhodně mají hitový potenciál. Ten by ale samozřejmě nejlépe zúročily v době, do které svou podstatou patří – v soulových 60. letech.
Album nicméně přináší dvě důležité zprávy. Zaprvé, Steve Cropper, nezpochybnitelné rodinné stříbro americké hudby, je stále při síle. A zadruhé, v době, kdy už minimálně druhé desetiletí největší hvězdy populární hudby otevřeně recyklují, nebo dokonce samplují šedesátkový soul, funk či RnB, ukazuje prvotřídně, jak taková hudba zní v originálním provedení. A to není málo.