Lidovky.cz

Předčasné volby zatím nejsou třeba

Názory

  12:10
PRAHA - Vsoučasné politické situaci dominuje problém sestavení nové vlády a obnovení politické stability v zemi. Ta je důležitá nejen pro zdárný chod hospodářství, ale dává i šanci na obnovu elementární důvěry občanů ve stát a demokratickou politiku. Obtížnost řešení tohoto úkolu je dána rovným ziskem poslaneckých mandátů pro levici a pravici v posledních sněmovních volbách.

Jiří Paroubek přichází do sněmovny před hlasováním o důvěře. foto: Michal Kamaryt, ČTK

Nemyslím si, že je v tuto chvíli zcela správné hovořit o patové situaci. Zatímco pat v šachové partii znamená konec hry, v politice je to konstatování, že se politici nedohodli na vládě, a musí vyhlásit předčasné volby. V takové situaci však zdaleka nejsme. Máme-li postupovat v souladu s ústavou, máme na sestavení vlády ještě dva pokusy. A pokud chceme, aby byly úspěšné, neměli bychom ustrnout na povrchních výkladech. Ptejme se, proč k nerozhodnému výsledku mezi pravicí a levicí došlo. 

Připomínám, že k podobné politické polarizaci dochází v posledních letech v mnoha zemích Evropy, jak ukazují poslední volební výsledky v Rakousku, Německu, Maďarsku, Itálii. Německý sociolog Ralf Dahrendorf přičítá tuto polarizaci marketingovým volebním designérům, nutícím politické strany, aby se ve volebních kampaních vůči svým politickým konkurentům extrémně vyhraňovaly. Je pravda, že v dnešní době je role marketingových designérů v řízení volebních kampaní naprosto nezastupitelná a že přispívá k ostřejšímu vyhraňování stran. Takto vzniklá politická polarizace má však hlubší sociální základ.

Sociální polarizace
V dnešní postindustriální době se společnost již nerozděluje na dva víceméně sociálně homogenní třídní bloky. Přesto zde jistý druh sociální polarizace existuje. Pocity velké většiny obyvatel planety dnes určuje fenomén ekonomické globalizace a s ní související tlak na zvyšování konkurenceschopnosti. Po lidech se žádá, aby byli nejen flexibilní pracovní silou, vysoce vzdělanou, schopnou několikrát za život se rekvalifikovat, měnit často zaměstnání, ale například i ochotnou přijmout nekvalifikovanou práci za nízkou mzdu. Je jasné, že dostát takovým nárokům není schopen, ale ani ochoten každý. Společnost se tak pod jejich tlakem „polarizuje“ na „vítěze“, kteří toho schopní jsou, a na „poražené“, kteří toho schopní nejsou. Základní pocit, který ovládá všechny, je nejistota. Avšak zatímco pro „vítěze“ je tento pocit výzvou, pro „poražené“ břemenem.

Ve všech zemích se také vede diskuse, nakolik jde o žádoucí směr rozvoje společnosti, popřípadě jak jej usměrňovat. U nás sociální demokracie, obdobně jako v jiných zemích Evropy, prosazuje projekt, který vedle zvyšování konkurenceschopnosti klade stejný důraz na rozvíjení sociálních jistot. Jsme dokonce přesvědčeni, že sociální jistoty nemají být jen důsledkem zvyšování konkurenceschopnosti, ale jeho předpokladem. Že je takový projekt možný, ukazuje situace v řadě vyspělých evropských zemí (například ve Skandinávii). I politika vlád pod vedením ČSSD v posledních letech byla v tomto směru převážně úspěšná. Na druhé straně pravice, a zvláště pravice v Česku, přijímá nekriticky logiku ekonomické globalizace, podle které reprodukci „vítězů“ nutně doprovází produkce „poražených“, nebo že ekonomická globalizace bude časem produkovat jen samotné „vítěze“.

To je ale naivní víra. Například velmi potřebný důraz na vzdělání nezaručuje pozici „vítěze“ dlouhodobě. V řadě vyspělých zemí se stále více ocitají mezi sociálně vyloučenými i lidé s několika diplomy. A tento trend bude pokračovat, pokud se sociální a vzdělanostní politika bude chápat jen jako podřízená součást zvyšování hospodářské konkurenceschopnosti, a nikoli jako komplementární politika sledující vlastní cíle (nárok na alternativní životní styl, kvalitní trávení volného času apod.).

Reálný politický spor
Proto ne náhodou v letošních sněmovních volbách i v České republice hrálo důležitou roli téma hospodářského růstu spolu s rozvíjením sociálních jistot (ČSSD) v protikladu k návrhům na snižování daní a omezování sociálních výdajů jako hlavního nástroje dosahování konkurenceschopnosti (ODS). Šlo tedy o reálný politický spor ve věci udržení a rozvíjení sociálního státu. Když si ale uvědomíme, že i dnešní spor o budoucí podobu vlády má toto pozadí, máme šanci jej zodpovědně řešit.

Především už jasným pojmenováním tohoto sporu odstraní strany při jednáních o nové vládě zástupné problémy a vnesou do nich věcnost. Mohou zasednout ke kulatému stolu a společně posoudit, jaké jsou jejich programové vklady pro to, aby naše země nejen lépe obstála v globální konkurenci, ale aby se celkově zkvalitňoval život většiny občanů. Jedině na tomto základě a na ochotě k nezbytným kompromisům se může vytvořit potřebná sněmovní většina pro legitimizaci jakékoli příští vlády.

Jsem přesvědčen, že u většiny politiků stále převládá pocit zodpovědnosti dát takovému postupu přednost před úzkými stranickými zájmy. ČSSD je k němu připravena. Proto by měla dostat v dalším vyjednávání o nové vládě šanci. Je to i šance pro všechny rozumné politiky v zemi.
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.