Nahnědlá vlnka

Bylo by asi naivní namlouvat si, že si od té doby „bílá“ většina Romy oblíbila. Všichni ale věděli, že strany s takovými projevy jsou nepřijatelné. Přihlásit se k nim není považováno za faux pas maximálně tak na koncertech Daniela Landy.

V posledních týdnech se ale rasismus a xenofobie do politiky vrací. Ovšem mnohem nebezpečnějším způsobem. Vnášejí ho do ní totiž „seriózní“ politici ze „seriózních“ stran na základě „seriózních“ argumentů o nutnosti řešení situace s „nepřizpůsobivými občany“ na obecní úrovni.
A to už je něco jiného, než když vykřikoval „Mr. Bean“ Sládek. Ten totiž pouze mluvil, zatímco jeho nynější nástupci přece „pracují ve prospěch občanů a nebojí se říct nahlas to, co přece v jejich obcích všichni dobře vědí“.

Není proto divu, že se z takovýchto komunálních politiků stávají politické komety, které rychle stoupají vzhůru. Jiří Čunek až do čela KDU-ČSL a do vlády. Lianě Janáčkové i její názory přinesly funkci místopředsedkyně senátní komise pro lidská práva. A Bůh ví, kam bude chtít vystoupat břeclavský zastupitel Tomáš Nepraš (Volba pro město).

Ti všichni své xenofobní výroky nejprve relativizovali, zapírali s obratností kapybar, poté  mluvili o vytržení z kontextu. Ale když zjistili, že je sice kritizují média, ale jinak se nestalo nic a naopak jim roste popularita uvoličů, nezřídka přitvrzují. Nepraš nejprve tvrdil, že při výroku „černé ludry“ neměl na mysli Romy, ale vydry. Včera už ale pro Aktuálně.cz mluvil o Romech jako o „černé šepleti, sebrance hajzlů, lůze“. Asi předtím dostal pár podpůrných dopisů.

Takové chování bohužel dává návod kdejakému bezvýznamnému komunálnímu kašpárkovi, jak na sebe strhnout pozornost. Zde se naskýtá příležitost stranám, které politika nominovaly, aby dotyčnému naznačily, že pro takové způsoby v demokratické politice není místo.