Na její podpoře se nedokázala sjednotit ani senátní pravice, tvrdé kritice ji podrobil zpravodaj senátor Volný (ODS).
Senátor Volný se odvolal na někdejší rozhodnutí Ústavního soudu k federální novele §260, uvádějící jako hnutí potlačující práva a svobody komunismus a nacismus. ÚS tehdy upozornil, že trestný čin musí být v zákoně jednoznačně definován a že text paragrafu je dvojznačný. Téma je aktuální a zajímavé, jsem na něm osobně zainteresován: novelu z r. 1991 jsem ve FS ČSFR navrhl já, svůj návrh dnes považuji za nesprávný.
Další komentáře Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce www.bohumildolezal.cz.
Pohnutky navrhovatelů jsou dnes jako tenkrát zjevné a pochopitelné: snaha prosadit uznání, že to, co se u nás dálo v letech 1939-45 a v letech 1948-89, je podobné, srovnatelné a zavrženíhodné. Tato skutečnost byla zamlžena řadou „historických kompromisů“ (1968, 1977, 1989), učiněných nejspíš v dobré víře, ale ve svých důsledcích katastrofálních.
Jenže: podstata demokracie nespočívá v tom, že jsou povolena jen taková politická uskupení, která se hlásí k jejich ideám a principům, nýbrž všechna, která se zavážou dodržovat určité formální předpisy. Jakmile se tohle překročí, dostává demokracie smrtelnou ránu.
S tím také souvisí, že lidé nemají být trestáni za své myšlenky (to je princip inkvizice), ale jen za své skutky. Proto jsou problematické nejen nynější novela, ale i § 260 – 261a trestního zákona.
S tím souvisí praktická záležitost: vůbec nepochybuji o temných záměrech KSČM. Zákaz silné politické strany s masovou podporu by však způsobil v demokratickém systému víc škody než užitku. Bylo by to revoluční řešení v nerevoluční situaci, a není k němu dost politické vůle ani na politické scéně, ani ve veřejnosti.
Přitom nemohu nechat stranou, že způsob argumentace pana senátora Volného vůči jeho kolegovi Štětinovi mi připadá nevěcný a nechutný. Členství senátora Štětiny v KSČ nemá s podstatou věci vůbec nic společného. Pan Volný sice jen reagoval na to, co řekl jeho kolega (podle známé zásady „car nám zasolil, i my mu zasolíme“), ale slušní lidé by tak argumentovat neměli. Navíc vzbudil dojem, že senátor Štětina byl členem KSČ v době, kdy on byl obžalován z pobuřování. Je to pravda?
