Jan Švejnar nicméně promptně předvedl, že není žádným politickým zelenáčem, když bez jakéhokoli zaváhání ohlásil, že se hodlá ucházet o hlasy komunistů. Bez nich by jeho šance nebyly veliké. Na „Antiklause“ počínání dost paradoxní, nicméně pochopitelné. Jak vidno, se současným prezidentem má společného víc než lásku k ekonomii a lyžování.
Že Švejnar není papírovým tygrem, potvrzují reakce občanských demokratů. Ministr práce Nečas, který je zpravidla velice opatrný, Švejnara v televizním přímém přenosu označil za kandidáta ČSOB a odmítl pouhou myšlenku, že by se vůbec měl ucházet o přízeň „modrých“ poslanců a senátorů. Odmítání debaty s poukazem na to, že strana má o svém kandidátovi jasno, je relativně průhledným zastíráním obav z možnosti, že leckterého zákonodárce ODS by mohl Jan Švejnar přesvědčit - tím spíš, že volba bude tajná.
Švejnar samozřejmě není favoritem a není zdaleka jasné, zda může komunistům nabídnout víc než současný prezident, avšak platí, že pokud získá komunistickou podporu, stane se vážným hráčem.
Stejně jako se drolili sociální demokraté před opakovanými volbami, ze kterých nakonec vyšel jako prezident Václav Klaus, může dnes erodovat jednota a rozhodnost občanských demokratů, natož lidovců. To však předpokládá že Švejnarovi podporovatelé prokážou jistou stálost a vytrvalost. Podmínka, již uložil „svému kandidátovi“ předseda ČSSD Paroubek, je logická a pochopitelná. Zároveň se pozorovatel vědomý si „stálosti“ postojů sociálnědemokratického vůdce zdráhá vsadit na to, že Jiří Paroubek by v jisté chvíli nebyl schopen „zobchodovat“ Švejnara například za vytoužené místo v čele sněmovny.
Kandidát v podmínce
Jiřímu Paroubkovi se povedl v sobotu výborný politický tah. Prosadil na ústředním výkonném výboru ČSSD Jana Švejnara coby kandidáta na prezidenta, zatím s podmínkou do 8. prosince. Zelení pohotově přispěchali s ujištěním, že kandidaturu českoamerického ekonoma plně podporují. Sám kandidát si dal týden na rozmyšlenou, než řekne definitivně, zda „do toho půjde“.
