S překvapením i zadostiučiněním vítám zprávy o novém českém překladu Mozartova Dona Giovanniho z pera známého písničkáře Jaromíra Nohavici, který nedávno uvedlo Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě k 220 výročí pražské premiéry (29.10.1787).
Tento počin nahrává táboru zastánců překladů operních libret, k nimž patřila i moje teta, hudební publicistka a rozhlasová redaktorka Anna Hostomská, která zdůrazňovala, že divák má právo rozumět. Ač jsem toto nové nastudování neviděl, všem zúčastněným, včetně Jaromíra Nohavici, za tento nápad upřímně gratuluji.
Anna Hostomská a mnozí další si totiž plně uvědomovali , že skladatel komponuje operu na základě textu. Sama byla překladatelkou operních a operetních libret z němčiny, italštiny, polštiny i z ruštiny Vítám, když operní kritička LN Helena Havlíková, píše o překladech oper do jazyka domácího publika : „koncept, kterého se drží londýnská English national opera, není beze smyslu.“ (To potvrdil rovněž můj bratr , který tento operní dům navštívil před 7 lety a zhlédl tam operu L. Janáčka „Z mrtvého domu“ v.překladu do angličtiny.)
Zároveň bych rád alespoň teď v Lidových novinách připomněl Annu Hostomskou, neboť nedávné 100. výročí jejího narození (6. 8. 1907) zůstalo bez nejmenší připomínky,ač jsem na to redakci upozorňoval i dodával podklady.
Věřme, že i v pražských divadlech budeme slyšet více cizích oper v českých překladech. Příkladem mohou jít České Budějovice, které s českými překlady pravidelně vystupují na pražském festivalu Opera (r.2005 uvedli Salieriho Falstaffa a r. 2007 vůbec poprvé v historii Křídový kruh od Alexandra von Zemlinského.)