Jenže od té doby se mnohé změnilo. Topolánek je dnes premiérem a s ředitelem ČEZ Martinem Romanem má skvělé vztahy. V létě se s ním dokonce nechal vyfotit ve společném vítězném gestu. Předseda vlády si od svého přítele Marka Dalíka asi nechal vysvětlit, že je lepší jít Romanovi na ruku. Vyplatí se to všem třem.
Nebo spíš dvěma. Topolánek totiž na spojenectví s vedením ČEZ nemůže vydělat. Doložit to lze na příkladu jedné zkušené redakční kolegyně, která už několik let v pravidelných intervalech žádá o odpověď na otázku, proč jí stále stoupá účet za elektřinu, když se ČEZ každou chvíli vychloubá rostoucími zisky.
Nutno dodat, že tato velmi bystrá kolegyně není žádná komunistka. Jen tomu prostě nerozumí. Nechápe, že cena elektřiny stoupá kvůli vysoké zahraniční poptávce, nerozumí tomu, že ČEZ chce nakupovat energetické firmy v cizině. Zajímá ji jen ten vysoký účet za elektřinu.
A to jsme pořád v listopadu 2007. Příští rok cena elektřiny znovu stoupne a poroste i zisk skupiny ČEZ. Martin Roman se zase pochlubí skvělými čísly a na filmovém festivalu v Karlových Varech se s ním zase nechá vyfotit premiér. Jenže spousta jiných lidí si bude klást legitimní otázku o pravém smyslu rostoucí ceny elektřiny. Když k tomu přidáme dražší potraviny a bydlení, bude mít Topolánek velký problém. Takový, kterého by předseda ODS z roku 2003 okamžitě využil. Tentokrát to ovšem nebude Topolánek, ale někdo jiný, kdo se drahé elektřiny rád chytne.
Problém je v tom, že vládní politici polostátní firmy milují. Exceloval v tom Václav Klaus, žezlo po něm převzal Stanislav Gross. Manažeři takových firem si politiky všemožně předcházejí, protože jejich přátelé sedí v dozorčích radách. Co z toho přesně mají politici, to se dozvídáme málokdy. Jisté je, že něco ano. Jinak by kvůli tomu nemohli riskovat svou kariéru. Jako třeba Topolánek.
Nebo spíš dvěma. Topolánek totiž na spojenectví s vedením ČEZ nemůže vydělat. Doložit to lze na příkladu jedné zkušené redakční kolegyně, která už několik let v pravidelných intervalech žádá o odpověď na otázku, proč jí stále stoupá účet za elektřinu, když se ČEZ každou chvíli vychloubá rostoucími zisky.
Nutno dodat, že tato velmi bystrá kolegyně není žádná komunistka. Jen tomu prostě nerozumí. Nechápe, že cena elektřiny stoupá kvůli vysoké zahraniční poptávce, nerozumí tomu, že ČEZ chce nakupovat energetické firmy v cizině. Zajímá ji jen ten vysoký účet za elektřinu.
A to jsme pořád v listopadu 2007. Příští rok cena elektřiny znovu stoupne a poroste i zisk skupiny ČEZ. Martin Roman se zase pochlubí skvělými čísly a na filmovém festivalu v Karlových Varech se s ním zase nechá vyfotit premiér. Jenže spousta jiných lidí si bude klást legitimní otázku o pravém smyslu rostoucí ceny elektřiny. Když k tomu přidáme dražší potraviny a bydlení, bude mít Topolánek velký problém. Takový, kterého by předseda ODS z roku 2003 okamžitě využil. Tentokrát to ovšem nebude Topolánek, ale někdo jiný, kdo se drahé elektřiny rád chytne.
Problém je v tom, že vládní politici polostátní firmy milují. Exceloval v tom Václav Klaus, žezlo po něm převzal Stanislav Gross. Manažeři takových firem si politiky všemožně předcházejí, protože jejich přátelé sedí v dozorčích radách. Co z toho přesně mají politici, to se dozvídáme málokdy. Jisté je, že něco ano. Jinak by kvůli tomu nemohli riskovat svou kariéru. Jako třeba Topolánek.