Kontrast nabídla i nedělní televizní debata premiérů obou zemí. Začal vlastně už volbou příležitosti: změnám symbolizovaným 17. listopadem 1989 u nás automaticky přisuzujeme univerzální význam - ztráta mocenského monopolu jedné strany, nastolení občanských práv, to přece musejí chápat všichni stejně, ne? Na Slovensku ale byl pro některé 17. listopad jen předehrou k tomu pravému - samostatnosti. Každopádně se tato myšlenka záhy ukázala být spolehlivým výtahem k moci.
Trapným momentem česko-slovenských debat je vždy snaha dokumentovat věčné „nadstandardní vztahy“. Ještě že máme ten fotbal a hokej, říkali si jistě oba premiéři, stejně jako kteříkoli dva dávní známí, jimž v hospodě zoufale docházejí témata. A osudovou hloubku vztahů dokumentují tím, jak si představitelé Čechů a Slováků rozumí bez tlumočníka - stejně jako, namátkou, premiéři Francie a Belgie, Německa a Rakouska nebo Británie a Irska.
Kontrast rétoriky Mirka Topolánka a Roberta Fica musel každého praštit do očí. Právě to by však nebylo radno přeceňovat. Politické cykly nás a našich sousedů se rozcházejí a v jiných letech vypadalo rozložení relativního světla a tmy v těchto debatách jinak.
Zatímco tvář slovenského populismu jsme důvěrně poznali ještě za federace, slovenské reformy nás překvapily - to jaksi nebylo v plánu. K roli liberálního premianta byl přece předurčen „český Milton Friedman“. Což ho jistě dnes pěkně hryže. Když se Slováci vyprostili z mečiarovského bahna, dokázali svou relativní chudobu využít. Díky tomu dnes může Fico hlásat svůj sociální populismus z výšin rovné daně a střídmých sociálních dávek. Česká společnost zato využila svého relativního bohatství k tomu, že doháněla Západ hlavně ve zvykání si na pohodlnou sociální síť. A to je ten největší rozdíl.
Bratia versus my
Sbohem Slovensko, bude ti líp, zpívalo duo českých písničkářů - ošklivě, jak se tehdy soudilo - když se rozhodovalo o dělení Československa. Dnes jim Slováci mohou sebevědomě opáčit, že škodolibost nebyla na místě. Stejně tak ovšem ti Češi, kteří se tenkrát domnívali, že rozdělení státu bude požehnáním, na svém názoru nemusí nic měnit.