Českou televizi a její radu financuje několik milionů koncesionářů. Právo volit členy Rady ČT má však jen 200 poslanců PS ČR, navrhovat členy rady smějí jen blíže nespecifikované „organizace“. Není proto divu, že se rada a její volba stává předmětem zákulisních tahanic výhradně parlamentních stran. K tomu se přidává pokrytecké navrhování „organizacemi“, čímž má asi být podtržena ona účast veřejnosti na celé té šaškárně. Přitom každý z členů rady ví, které parlamentní straně za svůj dobře dotovaný „vedlejšáček“ vděčí, a zájmy které strany on tudíž musí zastupovat. Pod takovým politickým tlakem musí televize zákonitě vypadat tak jak vypadá: bezzubá, hodná až krotká, bez názoru a fantazie a často se pokoušející o „vyváženost“ způsobem nechtěně groteskním.
Řešením proto určitě nebude rozšíření sboru volitelů i na senát, ale předání televize těm, kdo si ji platí, tedy koncesionářům. Každý z nich musí mít právo být zvolen do Rady ČT, třeba i losováním. Našim poslancům a senátorům bychom ulehčili práci a naše televize by se opět mohla stát informativní, kritickou a zajímavou. A ředitel takové televize by mohl případného rozzuřeného kritika ze Strakovky či nějakého stranického sekretariátu klidně pozvat na Kavči hory, aby mu ten kritik mohl políbit šos.
Řešením proto určitě nebude rozšíření sboru volitelů i na senát, ale předání televize těm, kdo si ji platí, tedy koncesionářům. Každý z nich musí mít právo být zvolen do Rady ČT, třeba i losováním. Našim poslancům a senátorům bychom ulehčili práci a naše televize by se opět mohla stát informativní, kritickou a zajímavou. A ředitel takové televize by mohl případného rozzuřeného kritika ze Strakovky či nějakého stranického sekretariátu klidně pozvat na Kavči hory, aby mu ten kritik mohl políbit šos.