Pat a Patachon českého zdravotnictví mi to konečně objasnili. Teprve včera jsem se od velkého Tomáše i jeho mluvícího Tomáška nechal vyvést z omylu, že jsem se těšil zbytečně. Platbou 30 korun za návštěvu lékaře jsem nebyl nadšen už ve chvíli, kdy pan Julínek začal o ní mluvit. Ale líbilo se mi, že si tak budu moci celkem levně KONEČNĚ připlatit na nadstandardní péči. Že pan doktor bude v ordinaci i odpoledne, přinutí své oči, aby na mne vzhlédly aspoň na tři vteřiny, nebude mu zatěžko mne promakat a snad i zajde domů, když už nebudu moci na nohy. I tisícovku bych za takovou službu skutečně rodinného lékaře dal.
Teď si mi však nechce vyplácnout ani zlámanou grešli. Guru našeho zdravotnictví nám totiž včera vyjevili, že ta třicetikoruna půjde panu doktorovi do kapsy. Jako další tržba ke kapitaci, kterou dostává od zdravotní pojišťovny za pouhý fakt, že nás má v evidenci. Bláhově jsem si do včerejška myslel, že vybrané peníze poputují do solidárního fondu zdravotní péče, kde financí vzhledem ke stále se rozšiřující nabídce špičkových léčebných metod nebude nikdy dost.
A on si těch 30 kaček může pan doktor zinkasovat k volnému osobnímu použití, bez povinnosti věnovat takto získané peníze na auditovaný rozvoj své praxe. Čili třeba na vlnobití do bazénu ve své opulentní vile. Pan lékárník, který vlnobití už dávno má, na vodotrysk se zlatým perpetlikem.
Pat a Patachon objasnili motivaci k dalšímu zdražení našeho zdraví faktem, že chodíme k doktorovi nejvíce ze zemí EU. U nás 13krát za rok, v Německu 7krát a ve Švédsku dokonce jen 4krát. Kde je, pánové zdravotní komici, řečeno, že chodit k lékaři co nejčastěji je špatné? A jak můžeme porovnávat populaci České republiky, zdecimovanou čtyřiceti lety totality a doraženou osmnácti roky transformace, s vysmátými Němci či Švédy?
Teď si mi však nechce vyplácnout ani zlámanou grešli. Guru našeho zdravotnictví nám totiž včera vyjevili, že ta třicetikoruna půjde panu doktorovi do kapsy. Jako další tržba ke kapitaci, kterou dostává od zdravotní pojišťovny za pouhý fakt, že nás má v evidenci. Bláhově jsem si do včerejška myslel, že vybrané peníze poputují do solidárního fondu zdravotní péče, kde financí vzhledem ke stále se rozšiřující nabídce špičkových léčebných metod nebude nikdy dost.
A on si těch 30 kaček může pan doktor zinkasovat k volnému osobnímu použití, bez povinnosti věnovat takto získané peníze na auditovaný rozvoj své praxe. Čili třeba na vlnobití do bazénu ve své opulentní vile. Pan lékárník, který vlnobití už dávno má, na vodotrysk se zlatým perpetlikem.
Pat a Patachon objasnili motivaci k dalšímu zdražení našeho zdraví faktem, že chodíme k doktorovi nejvíce ze zemí EU. U nás 13krát za rok, v Německu 7krát a ve Švédsku dokonce jen 4krát. Kde je, pánové zdravotní komici, řečeno, že chodit k lékaři co nejčastěji je špatné? A jak můžeme porovnávat populaci České republiky, zdecimovanou čtyřiceti lety totality a doraženou osmnácti roky transformace, s vysmátými Němci či Švédy?