Nikdy jsem si ani neodvazila pomyslet, ze bych mohla byt ve sve vlasti diskriminovana. Soucasne vlade se to vsak dokonale podarilo, a to cestou rodicovskeho prispevku: Jsem totiz matka dvoumesicni holcicky a jeste k tomu OSVC (to je v teto zemi opravdu dabelska kombinace!). Pres deset let podnikam jako prekladatelka, radne platim nemale zalohy na zdravotni a socialni pojisteni, dane nevyjimaje. Kvuli silne konkrurenci v oboru a nakonec i diky svemu zdravi me nikdy ani ve snu nenapadlo odvadet statu zalohy na nemocenske pojisteni. Vzdyt naposledy jsem byla opravdu nemocna snad behem studii na vysoke skole! A nemocenske pojisteni se mi nyni stalo paradoxne dvakrat osudnym. O tom, ze v pripade jeho nehrazeni nebudu mit narok na vyplaceni penezite pomoci v materstvi (pro nas laiky "materske"), jsem vedela a zdalo se mi to, koneckoncu, fer. Ale proc mam byt za to same postizena jeste jednou? Ze slavneho zakona o statni socialni podpore totiz vyplyva (overeno i konzultaci s pracovnicemi oddeleni statni socialni podpory Uradu prace v Usti nad Labem), ze pokud se rodicovskeho prispevku tyka, nemam ve sve situaci na vybranou: je mi automaticky prirceno (nikoliv, ze si volim!) pomale cerpani. Na rychle i zakladni cerpani mohu zapomenout prave proto, ze mi nevznikl narok na materskou. Takze jsem odsouzena k pomalemu cerpani, coz s sebou nese vyplatu davky ve vysi Kc 7.600 do 21 mesicu veku ditete a pote Kc 3.800 do 4 let jeho veku. Ptal se me ale nekdo, jestli chci byt doma do dcerinych ctyr let? Vzdyt je to hola absurdita! Vim, ze si pri rodivske dovolene mohu vydelat do neurcene vyse a ze asi neni problem si obcas zajistit hlidani, ale co kdyz chci pracovat naplno a umistit dite do materske skoly, coz je v jeho trech letech zcela normalni? Zamyslel se vubec nekdo nad tim, ze prave matka-podnikatelka bude potrebovat co nejrychleji se stoprocentne vratit ke sve praci? A konecne: Je moralni trestat za jeden "prohresek" dvakrat?