Časem se ukazuje, jak patřičný a výstižný je Hutkův song o udavači z Těšína. Píseň totiž není jen o Nohavicovi, ale o nás, naší společnosti. „Dnes nám zpívá zbabělec.“ Hutka mluví o celospolečenské erozi studu, soudnosti, sebezpytu. Dnes herec Brzobohatý, jehož úlitby v majoru Zemanovi jsou v dobré paměti, prohlásí s lehkostí, že Hutkova píseň je zamindrákovaný hnus. A jeho syn, který zjevně neví nic, to celé dokonce obrátí: udavač je Hutka a v minulém režimu nebylo moc prostoru pro odvahu a lidskost. Jak hloupým arbitrům máme dnes naslouchat? Pan Brzobohatý bez špetky pochopení pro Hutku, zato chápe-li Nohavicu? Naprosto! A právě o tom je Hutkův song, o nasládlé, vemlouvavé falši sloganů jako „byl jsem s děvkou, ale na pokoj jsem s ní nešel“, „už zase bijí naše děti“ či „zase jsem nepřítel státu“, sloganů, které šikovně rozmyjí zřetelné kontury věcí do blátivého nepoznatelna. Zabil snad Nohavica někoho? ptá se Brzobohatý přesně s tou samou patetickou falší. Inu, nezabil. Nikdo tu nikoho nezabil, skoro. Akorát jsme si navzájem zdatně ničili životy.
