Vyznění článku „Svědek: Měl jsem unést Beneše“ jen ilustruje naivitu a nepoučitelnost mnohých účastníků dění kolem komunistického puče v roce 1948. Únos či lépe útěk presidenta Beneše by nepochybně neměl nejmenší vliv na na následné dění v Československu. Karty již byly rozdány dávno předtím a osud Čechů a Slováků byl definitivně zpečetěn roku 1945 Rooseveltem v Jaltě a komunistický systém nainstalován s velkým přispěním samotného Beneše jeho podílem na tvorbě a uplatňování košického vládním programu z téhož roku. Tento program, mimo jiné, odstranil poslední náznak jakési pravicové opozice zákazem agrární a jiných pravicových stran; ne, že by si Čechoslováci historicky potrpěli na skutečné pravicové názory, tedy hlavně na ochranu individuálních práv všeobecně, i agrárníci bránili převážně stavovské zájmy a jiní se vyřádili spíše v zapšklém nacionalizmu. Neexistující liberální pravicová opozice v poválečné době byla ale zapotřebí jako sůl. Bohužel, protiváha populistickému znárodňovacímu šílenství většiny národa tu chyběla.
Co je pozoruhodné, že tehdejší národní frontu, tvořenou skupinou více či méně levicově smýšlejících stran, až neuvěřitelně připomíná politická konstelace dnešního putinovského Ruska. Snad se ten druhý pokus Rusům vydaří lépe než tenkrát nám.
Co je pozoruhodné, že tehdejší národní frontu, tvořenou skupinou více či méně levicově smýšlejících stran, až neuvěřitelně připomíná politická konstelace dnešního putinovského Ruska. Snad se ten druhý pokus Rusům vydaří lépe než tenkrát nám.