I když jako člověk, který dvakrát týdně kodrcá z Českých Budějovic do Prahy výstavbu dálnic podporuji, nechci se s Lubošem Palatou přít o jeho závěry. Nicméně poučná je v každém případě rychlost a „národní vůle“, kterou Portugalsko pro výstavbu dálniční sítě použilo.
Již během přístupových jednání s cílem začlenit se do EU si Portugalsko vytyčilo jako důležitý pilíř svého budoucího rozvoje rozšíření dálniční sítě. S tímto cílem byl v roce 1985 přijat strategický národní projekt pojmenovaný Plano Rodoviário Nacional (PNR), který jednak měnil dosavadní klasifikaci silniční sítě a současně stanovil ambiciózní cíle ve výstavbě rychlostní dálniční sítě. Té se Portugalsku nedostávalo. Údaje z portugalských vládních zdrojů uvádějí, že ještě v roce 1988 mělo Portugalsko jen 235 kilometrů dálnic evropské třídy, zatímco ve stejné době měla SRN 8.593 km, Francie 6.445 km a Itálie 6.083 km.
V současné době má Portugalsko cca 2.500 km dálnic evropské třídy a celkovou silniční síť o délce 67.500 km.
V průběhu realizace PRN mělo gesci tohoto plánu Ministerstvo veřejných prací, dopravy a spojů. Při uskutečňování PRN vytvořilo toto ministerstvo odborné týmy, které dbaly nejen o technickou a ekonomickou stránku, ale rovněž týmy, které řešily spory ekologického charakteru a komunikaci s obyvateli při vyvlastňování potřebných pozemků. Retrospektivní materiály téhož ministerstva hodnotící historii PRN se doslovně zmiňují o „umění vhodné komunikace s obyvatelstvem s cílem snížit jeho negativní postoje při vyvlastňování a stavbě dálnic“. Tato zvýšená pozornost byla komunikaci s obyvatelstvem věnována i přesto, že vyvlastnění dotyčných pozemků se v Portugalsku opíralo o zákonnou normu. Ta je umožňovala v národním zájmu na základě platných Plánů územního rozvoje. (Tuto zákonnou normu znovu potvrdil Nejvyšší správní soud v roce 2005).
Odpor ekologů vůči stavbě dálnic a rovněž odpor obyvatel proti vyvlastňování pozemků byl v Portugalsku úspěšně překonán jednak díky výše zmíněné pozornosti, která byla věnována komunikaci s těmito skupinami, ale také proto, že se podařilo vládě a jejím orgánům úspěšně a srozumitelně sdělit obyvatelstvu, že výstavba dálnic je prioritním národním zájmem a bez těchto komunikací nebude možný rozvoj zaostalé země.
Již během přístupových jednání s cílem začlenit se do EU si Portugalsko vytyčilo jako důležitý pilíř svého budoucího rozvoje rozšíření dálniční sítě. S tímto cílem byl v roce 1985 přijat strategický národní projekt pojmenovaný Plano Rodoviário Nacional (PNR), který jednak měnil dosavadní klasifikaci silniční sítě a současně stanovil ambiciózní cíle ve výstavbě rychlostní dálniční sítě. Té se Portugalsku nedostávalo. Údaje z portugalských vládních zdrojů uvádějí, že ještě v roce 1988 mělo Portugalsko jen 235 kilometrů dálnic evropské třídy, zatímco ve stejné době měla SRN 8.593 km, Francie 6.445 km a Itálie 6.083 km.
V současné době má Portugalsko cca 2.500 km dálnic evropské třídy a celkovou silniční síť o délce 67.500 km.
V průběhu realizace PRN mělo gesci tohoto plánu Ministerstvo veřejných prací, dopravy a spojů. Při uskutečňování PRN vytvořilo toto ministerstvo odborné týmy, které dbaly nejen o technickou a ekonomickou stránku, ale rovněž týmy, které řešily spory ekologického charakteru a komunikaci s obyvateli při vyvlastňování potřebných pozemků. Retrospektivní materiály téhož ministerstva hodnotící historii PRN se doslovně zmiňují o „umění vhodné komunikace s obyvatelstvem s cílem snížit jeho negativní postoje při vyvlastňování a stavbě dálnic“. Tato zvýšená pozornost byla komunikaci s obyvatelstvem věnována i přesto, že vyvlastnění dotyčných pozemků se v Portugalsku opíralo o zákonnou normu. Ta je umožňovala v národním zájmu na základě platných Plánů územního rozvoje. (Tuto zákonnou normu znovu potvrdil Nejvyšší správní soud v roce 2005).
Odpor ekologů vůči stavbě dálnic a rovněž odpor obyvatel proti vyvlastňování pozemků byl v Portugalsku úspěšně překonán jednak díky výše zmíněné pozornosti, která byla věnována komunikaci s těmito skupinami, ale také proto, že se podařilo vládě a jejím orgánům úspěšně a srozumitelně sdělit obyvatelstvu, že výstavba dálnic je prioritním národním zájmem a bez těchto komunikací nebude možný rozvoj zaostalé země.