Na panu profesoroví Švejnarovi je patrné, že žil velmi dlouho v zahraničí, kam odešel tak mlád, že asi ani neměl možnost seznámit se blíže s komunisty, jedině tím snad se dá omluvit jeho domněnka, že se jedná o normální stranu, která si svým mnohaletým působením v našem státě vybudovala pro většinu občanů značnou odpudivost a tím pádem není normální stranou ani dnes při zachování původního názvu, který působí děsivě podobně jako NSDAP, přání pana profesora na určité změny na chování této strany, je nesplnitelné. Pokud by komunisté přestali odmítat NATO a změnili svoji zahraniční politiku směrem ke Kubě a Severní Koreji popřeli by smysl své existence, která je budována především na totalitních systémech a na stále přetrvávající lásce k Sovětskému svazu, za jehož dědice celkem oprávněně pokládají Putinovo Rusko. Navíc pan profesor je velmi ovlivněn americkou demokracií a z tohoto pohledu vnímá politickou stranu jako takovou a zřejmě si nemůže uvědomit, že komunisté jsou stranou nového typu, což vždycky hrdě hlásali čili jsou spíše polovojenskou ukázněnou jednotkou, která se věrně podřizuje své ideologii. (Kdo nejde s námi, jde proti nám) Cena, kterou by musel komunistům zaplatit za svoje zvolení jejich přispěním je neúměrně vysoká, což se nakonec projevilo o po zvolení Václava Klause, kdy komunisté povzbuzeni jeho podporou začali opět zvedat, do té doby,skloněné hlavy.