Stane se to tím, že Santu Clause ve vánoční symbolice zase vystřídá Ježíšek, betlémská hvězda, jesličky atp. Z pragmatických důvodů by tuto duchovní revoluci podporovat i církev (není jasné, která; možná, že takovou bude třeba teprve založit).
Další komentáře Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce www.bohumildolezal.cz.
Bylo by snad dobré autorku textu, který nepochybně vznikl v dobré víře, upozornit, že žádná stávající křesťanská církev nemá ve vyznání víry nic o tom, že na Štědrý den dává Ježíšek dětem dárky. Upřímně řečeno, Santa Claus to zvládne daleko líp. Pokud jde o Ježíše z Nazaretu, křesťané doufají, že jim přinese spasení, ne papuče pod stromeček. A já třeba nesu nelibě, když ho někdo takto staví na roveň Křemílkovi a Vochomůrkovi.
K vánocům se dávají dárky, i když je nenosí žádný Ježíšek. My všichni jsme letos k vánocům dostali začlenění do schengenského prostoru. Jedni se radují, že hranice padly. Jiní to berou jako danajský dar, který vede k odbourání národní identity. Ve skutečnosti hranice zůstávají tam, kde byly (v této souvislosti si dovoluji upozornit na skutečnost, že máme dnes daleko víc hranic, než jsme měli před sto lety, v jednom případě vedou ty nové prostředkem ne úplně malého města; mohlo by nám to tedy stačit). Padla jen buzerace na hranicích. Pro někoho to může být oslabení národní sounáležitosti, kterou zhmotňuje závora a u ní dráb s rákoskou. Sděluje občanovi: odsud až potud, ještě krok a dostaneš neslušně řečeno na prdel. V době, kdy jsme byli ruskou kolonií, byl dráb mohutný a impozantní, od té doby ztratil hodně na síle. Dráb posiloval v občanech (nebo spíše poddaných) pocit solidarity, daný tím, že pokud by překročili čáru, čeká je jednoho jako druhého podobná procedura.
Hranice nezmizí, proč by měly mizet. Zmizí nanejvýš to, co vymezuje národní soudržnost pro lidi s nízkým IQ a pro lidi cynické. Za rákoskovým pojetím národní soudržnosti stojí nevíra ve veřejnost (někteří zastánci tohoto pojetí se u nás dopracovali i do hodně vysokých ústavních funkcí). Normální člověk nepotřebuje k tomu, aby cítil solidaritu s bližními, takové hmatatelné připomenutí.
