Nakonec za ni lze do jisté míry považovat fakt, že nestydatý komunistický europoslanec Miloslav Ransdorf přišel na ceremoniál položení základního kamene pomníku Milady Horákové a věnoval dvacet tisíc korun. Vrátí jí tím gestem život nebo nikdy neexistující čest své rodné partaje, která doktorku zavraždila?
Dávno nejsem tak naivní, abych si myslel, že se kvůli vánočním rituálům zabrzdí zeměkoule a celý svět bude tiše očekávat požehnaný večer v radostném vzpomínání na zrození toho, jenž se měl dle anekdoty původně jmenovat Hugo. Jakýpak klid zbraní. Například sebevražedným atentátníkům v Iráku je všechno jedno. Ihned po slunovratu se děly, dějí a budou dít horší katastrofy než kost v krku, záchvat žlučníku po salátu nebo naražený bok brankáře Petra Čecha. Dovolte však člověku, který se informacemi celý rok zabývá, aby před nimi aspoň jeden den pokrytecky zavřel smysly, maximálně zpěvem konstatoval „Nesem vám noviny“ a raději se coural se svými nejmilejšími štědrodenní Malou Stranou a doma pak ujídal salát, uždiboval cukroví a zoufale čekal, jestli ho Ježíšek vyslyší s přáním o poslední Springsteenovo CD, které si dosud roztržitě sám zapomněl pořídit.
Ach, kdeže! Jak já zase letos chtěl o Vánocích vypnout (nejen počítač!), dát si třeba do nosní dírky větvičku jmelí, za ucho skleněnou kouli, do vlasů hvězdu a s blaženým úsměvem vychutnávat nejkrásnější den roku, než by mě odvezli směr Bohnice. Když už s Radovanem Lukavským ruku v ruce v Praze těžko po sněhu půjdu čistém, bílém, to bych musel leda do Krkonoš.
Nejzákeřnějším sluhou byl mobilní telefon. Je sice pěkné, že vám od božího rána lidi píšou pěkné esemesky, ale když neodpovíte, jste za hulváta a není úniku. Jak ovšem nereagovat na kamarádčino přání o Novém roce nejlépe s novými politiky? Jak nepřepsat nejkrásnější vinš, který mi z Hrubé Vrbky na Horňácku poslali Rychlíkovi: „Oči všech tvorú dúfají v Tebe, Pane, a Ty ím dáváš pokrmú v čas príhodný. Svatý, svatý, svatý Bože, daj, abysme sa opravdově radovali z teho, že sme nebyli ponechaní svéj samotě a opuščenosti na temto světě, že nám byl daný Spasitel a Vykupitel, náš milý Kristus Pán, kerý je naším bratrem -v šeckém nám podobný - kromě hríchu.“ Se zprávami SMS, amen.
Budiž, týkají-li se Vánoc. Žasl jsem však jako mnich na striptýzu, když jsem včera zjistil, že během Svaté noci mi e-mailem přišel dopis jednoho občana jistému poslanci o euroskepticismu a ani Petr Cibulka nepřestal v hodině národního pojídání kapra burcovat spamy o českých politicích v ruských tajných službách. Prosím, nekazme si onen vzácný Štědrý den, a nechme si až na 27. prosince svobodná zvolání typu, že císař pán je vůl, ale globalizovanej.
Jan Rejžek foto: Lidové noviny