Je zřejmé, že před volbou prezidenta budou Klausovi odpůrci přinášet nejrůznější důvody proti jeho volbě. Debata před volbou prezidenta by měla však měla být vedena seriozními argumenty a ne pouze nenávistí k současnému prezidentovi. Má-li Josef Jařab pocit, že Klaus při setkáních s ruskou stranou "servilně mluví klopotnou ruštinou", budiž, je to jeho názor. Než však použije argument, že "Klaus za svého mandátu nevykonal oficiální návštěvu většiny členských zemí EU", měl by si na zahraničním odboru kanceláře prezidenta zjistit skutečný stav. Dozvěděl by se, že prezident Klaus během svého pětiletého prezidentského období uskutečnil oficiální návštěvy 21 zemí Unie, což je většina z 26 (bez ČR). K "maximální vstřícnosti Klause k Moskvě" jak píše Jařab, je potřeba uvést, že Klaus několikrát definoval jako zásadní problém skutečnost, že v Rusku chybí existence a tím i soutěž politických stran. V Česku naopak dlouhodobě patří k hlavním odpůrcům "politického" prezidenta Klause právě zastánci "nepolitické politiky" v čele s bývalým prezidentem Havlem (který již přispěchal podpořit nepolitického Švejnara). Paradoxně, právě Putinův příklad ukazuje, do jakých konců může nepolitická politika vést.