Náš hrubý domácí produkt přesahuje tři biliony korun. Státní rozpočet se pohybuje okolo bilionu. A my si máme nad 17 miliardami radostí povyskočit? Ano, máme. Při tolik diskutované slabé schopnosti žádat o evropské peníze hrozilo, že bychom se docela dobře mohli stát čistými plátci. Ale je to dobré, podle odhadu ministerstvo financí to hrozí až v roce 2013.
Odehrála se zde nehorázná „restrukturalizace“ očekávání spojených s EU. Pokud bychom se stali čistými plátci, byl by to důvod k všelidovému povstání. Vždyť v dobách před vstupem tehdejší vládní politici líčili unii jako roh hojnosti – výrok Cyrila Svobody „Mě zajímají peníze na dřevo“ by rozhodně neměl být zapomenut.
Ekonomové nám malovali příklad Irska, z něhož se stal keltský tygr díky evropským steroidům. Jenže Irsko již od roku 1973 získává z EU každoročně mezi 1,5 a 5,5 procenta HDP! Pravidla se změnila, tolik peněz z Bruselu už nikdy nepoteče. A my můžeme prosperovat i bez nich, když se budeme snažit. Jen propagandisté bruselské hojnosti by se měli stydět, což se ovšem nikdy nestane.