Kdo nepije, není Čech!?

 Minulý pátek byly na tiskové konferenci v budově úřadu vlády publikovány výsledky české části Evropské školní studie o alkoholu a jiných drogách (European School Survey Project on Alcohol and Other Drugs – ESPAD). Data o vztahu mladých lidí k užívání alkoholu a drog byla shromažďována formou studie v Evropě od roku 1995 již počtvrté.

Dvě zprávy: příznivá a nepříznivá

Informace o české části ESPAD se objevily i v médiích, například LN o ní psaly v sobotu 26. 1. (Fatální třináctý rok; Vzorné děti svých rodičů). Pozornost komentátorů se přirozeně soustředila na údaje o nejzávažnějších současných formách užívání tabáku, alkoholu a zejména nelegálních drog u mládeže. Kromě možnosti porovnání situace v České republice s ostatními zúčastněnými státy představuje opakování studie také příležitost pro analýzu trendů v období 1995–2007.

 Příznivou zprávou je, že ve srovnání s předchozím obdobím se stabilizovala situace v oblasti zkušeností mládeže s nelegálními drogami. Proti údajům z předchozí studie z roku 2003 došlo k poklesu zkušeností prakticky se všemi nelegálními drogami (s výjimkou konopných drog, kde došlo k zastavení nárůstu zkušeností). Nepříznivou zprávou je přetrvávající velmi časté užívání legálních drog (tabáku a alkoholu) u mladých lidí.

 Velmi špatnou zprávu představuje údaj o užívání alkoholických nápojů, které je mezi mladými lidmi výrazně rozšířeno a provázeno vysokou spotřebou již od devadesátých let minulého století. Jako alarmující bychom měli vnímat informaci o trvale narůstajícím počtu mladých, konzumujících nadměrné dávky alkoholu (více než třikrát měsíčně takto pije plných dvacet procent studentů).

 Tolik stručný přehled špatných zpráv ze studie ESPAD o našich šestnáctiletých. Konec špatných zpráv? Nikoliv. Za nejhorší zprávu lze považovat skutečnost, že o bývalých šestnáctiletých zprávy nemáme. Jestliže za kvalitu dat o užívání návykových látek u mladých lidí a užívání nelegálních drog u dospělých je Česká republika na mezinár o d -ním odborném fóru dávána opakovaně za vzor, o užívání legálních drog mezi dospělými obyvateli ČR nemáme zprávy téměř žádné. Zkusme si položit otázku, co se dále děje s šestnáctiletými, kteří jsou uváděni opakovaně ve studii ESPAD. Přestanou snad kouřit a pít alkoholické nápoje?

K dispozici jsou pouze všeobecné odhady celkové konzumace tabáku a alkoholu v naší populaci.

Vzhledem k velmi vysoké spotřebě alkoholických nápojů (zejména piva, v jehož konzumaci jsme již léta na prvním místě na světě) lze oprávněně usuzovat na pravděpodobně značný počet problémových pijáků a závislých. Přesnější údaje však k dispozici chybí. Zdá se (posuzováno neexistencí relevantních údajů), jako by po šestnáctém roce věku nadměrná konzumace „zmizela“, zákonitý vývoj však při této nebezpečné variantě konzumace alkoholu ústí v závislost na alkoholu.

Z údajů léčebných zařízení přitom víme, že věková hranice osob závislých na alkoholu se trvale s n i ž u j e . Vysvětlením pro stabilizaci, respektive pokles užívání nelegálních drog mezi mládeží i dospělou populací (viz loňská Výroční zpráva o stavu ve věcech drog v ČR), je mj. efektivní primární prevence a také časná intervence u uživatelů drog. Podobné efektivní nástroje v případě osob (dětí, mládeže i dospělých), které mají problémy s alkoholem, jsou v naší zemi výrazně nedostatečné, respektive zcela chybí.

 Jak je to možné, když odhadované počty problémových pijáků alkoholu a závislých jsou minimálně desetkrát vyšší než celkový počet všech problémových uživatelů nelegálních drog v České republice?

Česká nerovnice

Vysvětlením je několik skutečností. Jednak je to náš tradiční, alkoholickokulturální, vysoce tolerantní postoj k nadměrné konzumaci alkoholických nápojů, včetně pití u mladých lidí. Příklad, který dávají dospělí v této zemi svým dětem, logicky ústí v čím dál tím časnější, častější a usilovnější následování. Pivo je u nás nápoj, či „tekutý chléb“ nikoliv alkohol, natožpak droga. Zásadním faktorem je rovněž téměř neomezená dostupnost širokého spektra relativně velmi levných alkoholických nápojů a to nejen pro dospělé, ale i pro mládež a často dokonce i pro děti. Zákonná omezující opatření (např. zákaz prodeje alkoholu nezletilým) jsou často nedodržována (nekontrolována, příp. nepostihována). To vše jsou poměrně známé věci, které jsou však prakticky nereflektovány.

Méně známou skutečností je zásadní nedostupnost účinných intervencí v případě, že pití alkoholu u někoho překročí i značně liberálně nastavené meze. Nejcitelnější je deficit zdravotnických zařízení a programů pro časnou intervenci pro problémové pijáky a ambulantní léčbu osob, závislých na alkoholu. V uplynulých patnácti letech došlo (mj. díky významné podpoře státu) k výraznému rozvoji preventivních a léčebných programů pro osoby, škodlivě užívající nelegální drogy. Současně došlo (mj. kvůli významné nepodpoře státu) k téměř úplnému zániku funkční celostátní sítě ordinací pro problémové pijáky a alkoholiky. Výsledky jsou patrné.

 ESPAD je jedním z dokladů vzniklé situace, jeho výsledky by nás však měly nejen informovat, ale také varovat a motivovat k urychlené aktivitě v oblasti prevence a léčby závislostí a celé řady jiných škod (nejen zdravotních), působených alkoholem. Rada vlády pro koordinaci protidrogové politiky nyní rozšiřuje svoji aktivitu i na oblast patologického hráčství, což je chvályhodné. Zbývá ještě oblast legálních drog, včetně alkoholu. Klíčovou roli by měl sehrát resort zdravotnictví. 

 Nedávno zesnulý zakladatel moderní léčby závislosti na alkoholu a výše uvedených protialkoholních ordinací, doc. MUDr. Jaroslav Skála, vyslovil v roce 1957 tento názor: „Každý, třeba sebeodlehlejší projev alkoholismu má vždy farmakologickobiologický základ. Alkoholismus je tedy ve své podstatě problém medicínský, který však má nejčetnější a nejrůznější následky…rozhodující slovo v celém jeho řešení připadá zdravotnictví.“