V kolotoči amerických voleb je obtížné dobrat se věcných rozdílů mezi programy kandidátů. Nechtějme po příznivcích Baracka Obamy racionálně vysvětlit, proč se v jeho zvolení ohlašuje nová éra a triumf budoucnosti nad minulostí. Podobné to je ovšem na druhé straně. Martin Weiss charakterizuje Hillary Clintonovou jako „feministku a kariéristku“, ovšem kariéristé jsou mezi kandidáty všichni a je to pro ně elementární předpoklad dosažení politického úspěchu. Paní Clintonová by k tomu dodala, že ztělesňuje zkušenost a že samotné zvolení ženy by představovalo významnou změnu. Ovšem je to opět apel na pocity: jakého přesně druhu je zkušenost manželky prezidenta? Odehrávala se snad klíčová politická jednání u Clintonů v bytě? A je na politice paní Clintonové a jejím postoji k aféře Lewinská něco feministického?
Zdá se mi, že volby vyhraje ten, kdo elektrizuje své příznivce a vzbudí mezi nimi nejvíce spontánní a uvěřitelné pocity. Odhaduji, že se to Baracku Obamovi zatím dost daří. Paní Clintonová vysunula v zápalu boje svého manžela do role „zlého muže“ a začala snižovat volební výsledky svého soupeře zvýrazněním rasových motivů. Vzhledem k tomu je pro veřejnost stále obtížnější uvěřit tomu, že by její zvolení přineslo změnu žádaným směrem.
Zdá se mi, že volby vyhraje ten, kdo elektrizuje své příznivce a vzbudí mezi nimi nejvíce spontánní a uvěřitelné pocity. Odhaduji, že se to Baracku Obamovi zatím dost daří. Paní Clintonová vysunula v zápalu boje svého manžela do role „zlého muže“ a začala snižovat volební výsledky svého soupeře zvýrazněním rasových motivů. Vzhledem k tomu je pro veřejnost stále obtížnější uvěřit tomu, že by její zvolení přineslo změnu žádaným směrem.