Už loni v létě mě pobouřilo oznámení, že vodní skútristi hodlají zablokovat magistrálu, pakliže nebude zrušen zákaz jejich radovánek v letní době. Později jsem se v LN dočetla, že jim bylo vyhraženo sedm míst, ale nebylo uvedeno kde. To jim je málo?
Jejich současnou žalobu považuji za neslýchanou troufalost, řečeno značně eufemisticky - svědčící o bezbřehém egoismu. V přírodě - zejména však v lesích a u vody - hledá naprostá většina lidí ticho a klid. Slušné a vnímavé osoby se tam podle toho zcela samozřejmě chovají a své vnější projevy taktně ovládají, aby ostatní uživatele přírody i živočichy tam žijící co nejméně rušili. Ne tak skútristi. Oni se cítí být ukřivděni a omezováni. V čem vlastně? Ve své samolibosti a ukájení své potřeby adrenalinu?! Pár exhibicionistů proti tisícům skromných a ohleduplných? Oni chudáčci si nemohou užívat své drahé hračky, kde je jim libo? Pouze tam, kde by nikoho nerušili a hlavně neohrožovali! Vodní skútry k životu nepotřebujeme, avšak ticho, klid a bezpečí ano.