Chtěla bych připomenout svým bývalým kolegům poslancům, kteří se zasloužili o to, že napříště má být možné cvičit lovecké psy na liškách bez ochranné mřížky: každé zmáčknutí hlasovacího zařízení znamená, že se nějaké skupině zásadně mění život nebo podmínky k němu. K lepšímu či horšímu. Proto kdo může, vyvíjí tlak na to, aby se hlasovalo v jeho prospěch. Ti mocnější samozřejmě vždycky vyhrávají. Odtud pramení bezmoc slabších , mezi které patří občanská sdružení, kultura i příroda. Každé abstraktní mačkání knoflíku má pro nějakou skupinu vážné následky.. Má-li ve svém rozboru pravdu J. Patočka, který se tomuto tématu věnoval na stránkách Literárek, pak liška poté, co zjistí, že nemá šanci uniknout zůstává nadále při dalším pokusu apatická a pouze přijímá rány, což může vést psy k jiným reakcím při skutečném zápase. V naší historii vždycky, když se někdo chtěl zbavit druhého, označil jej nebo celou skupinu za škodnou nebo méněcennou rasu. Pak už bylo dovoleno vykonat na něm jakékoli barbarství. Tentokrát bezcitnost odnesly lišky. Proto opakuji. Nikdo nikoho nezbaví odpovědnosti za osobní hlasování. Vy, kteří jste pro tuto zrůdnost hlasovali jste a budete odpovědni za bolest každé jednotlivé lišky , která Vašim přičiněním bude trpět a možná i psa, který nepozná skutečný zápas. Této odpovědnosti Vás nikdo nezbaví, i když si ji možná v současnosti nejste vědomi.