„Ne, ne, neříkejte takovéto věci,“ rozzlobil se Klaus, když se ho moderátor zeptal na způsob jmenování členů rady ČNB. Otázku na vliv KSČM při zvolení nového prezidenta označil za „nejabsurdnější dotaz“, pak moderátora napomenul, aby „nerozehrával hry“, a vzápětí rozhovor ukončil s odůvodněním, že musí mluvit do televize.
Prostě Klaus jako vždy. Sotva se přestal strachovat o své znovuzvolení, máme zpátky Václava Klause, který nepříjemné otázky bagatelizuje, či rovnou zesměšňuje. Pro druhé volební období tu navíc máme Klause Poučeného. Jeho poučení spočívá v tom, že prezident nezopakoval chybu z doby před svým prvním zvolením.
Tehdy sliboval, jak bude na vládu hodný, nebude zasahovat do jejích kompetencí a vůbec nebude strkat prsty tam, kam je rád strkával Václav Havel. Tehdy nechtěl být aktivistou a toužil stát se svorníkem. Nic z toho sice nesplnil, ale u volitelů mu to prošlo, tak proč by se zbytečně svazoval. Snad aby mu to zase někdo vyčítal?
V uplynulých pěti letech navíc Klaus přišel na to, že jeho nenáviděný předchůdce vykolíkoval prezidentské pískoviště docela chytře, a dokonce se několikrát pokusil je rozšířit na úkor poslaneckých prolézaček, vládní houpačky a ministerských skluzavek.
Těšit se mohou všichni
Václav Klaus se zkrátka nikdy nezbavil pocitu, že je jediným povolaným správcem českého politického hřiště, a bude tak vystupovat i v příštích pěti letech. Jenom s tím rozdílem, že tentokrát už nikomu neslíbil, že se nebude chovat jako Václav Havel. Proto vládu i parlament čekají horké chvilky a vůbec není důležité, kdo ji zrovna bude řídit. Těšit se mohou všichni.
Rozdíl v prezidentově přístupu se dá vyčíst i z jeho předvolebních projevů. Zvlášť v tom druhém, kdy s odvoláním na slova Abrahama Lincolna prohlásil, že už nemusí volitelům nic ze svého prezidentského plánu pro příštích pět let představovat.
Proto se od něj například opět dočkáme zbytečných útoků na politiky, které Klaus považuje za nebezpečné soupeře, ať už jsou z kteréhokoli tábora. Nepřítelem číslo jedna je teď Martin Bursík, který reprezentuje všechno, co český prezident nenávidí. Svůj politický marketing (nebo spíš marketingovou politiku) opírá o „falešné environmentalistické téma“, vzývá veškeré módní vlny, a ještě se Klause nebojí, což prezidenta očividně zlobí. Zelení tak mohou očekávat ostrý atak od Klause minimálně před příštími volbami do Poslanecké sněmovny.
Také Topolánek se má na co těšit. Stejně jako se Klaus považuje za svrchovaného vládce nad českou politickou scénou (umí přece na svou stranu získat i architekty úspěchu svých konkurentů, například Šloufa a Surňaka), nikdy se nesžil ani s myšlenkou, že už neřídí ODS. Proto znovu začne Topolánkovu pozici podkopávat a jistě se pokusí intrikami dotlačit do čela „své strany“ někoho poslušnějšího. To je jen otázka času.
Mnohem intenzivnější bude i Klausův aktivismus. Prezident bude výrazněji zasahovat do jemu nelibých procesů, což uvidíme už u návrhu zákona o zákazu kouření v restauracích. Na intenzivnější souboje s prezidentem se mohou těšit i všichni ministři zahraničí, kteří Klause zažijí ve funkci. Mimořádně zajímavou kapitolou tohoto příběhu bude české předsednictví Evropské unie, které si prezident jako milovník mezinárodní pozornosti jistě nenechá protéct mezi prsty. My ostatní si budeme moci vybrat, zda jeho výroky budeme vnímat jako oprávněnou snahu o umravnění rozjívených eurokratů, mezinárodní ostudu, anebo mimořádnou legraci.
Byla s ním vždy zábava
Samozřejmě se může stát, že bude Klaus českou politickou scénu spojovat, nebude mluvit do vnitřních záležitostí ODS, bez řečí jmenuje jakéhokoli ministerského kandidáta, nebude strkat prsty do zahraniční politiky a bude se s vládou radit o jmenování členů bankovní rady. Možné to je.
Jenže Klaus, jak se nedávno přiznal na slyšení v poslaneckém klubu ČSSD, si často nedokáže poručit, přestože si to později dokonce sám vyčítá. V druhém volebním období si navíc se sílící hořkostí rok od roku intenzivněji bude uvědomovat, že jeho domácí politická kariéra končí, což oslabí zbytky jeho autocenzurních reflexů. Ledaže by zatoužil po bruselském úřadu, což by bylo v jeho případě zvlášť pikantní. Ale proč ne? S Klausem byla vždycky zábava.
Prostě Klaus jako vždy. Sotva se přestal strachovat o své znovuzvolení, máme zpátky Václava Klause, který nepříjemné otázky bagatelizuje, či rovnou zesměšňuje. Pro druhé volební období tu navíc máme Klause Poučeného. Jeho poučení spočívá v tom, že prezident nezopakoval chybu z doby před svým prvním zvolením.
Tehdy sliboval, jak bude na vládu hodný, nebude zasahovat do jejích kompetencí a vůbec nebude strkat prsty tam, kam je rád strkával Václav Havel. Tehdy nechtěl být aktivistou a toužil stát se svorníkem. Nic z toho sice nesplnil, ale u volitelů mu to prošlo, tak proč by se zbytečně svazoval. Snad aby mu to zase někdo vyčítal?
V uplynulých pěti letech navíc Klaus přišel na to, že jeho nenáviděný předchůdce vykolíkoval prezidentské pískoviště docela chytře, a dokonce se několikrát pokusil je rozšířit na úkor poslaneckých prolézaček, vládní houpačky a ministerských skluzavek.
Těšit se mohou všichni
Václav Klaus se zkrátka nikdy nezbavil pocitu, že je jediným povolaným správcem českého politického hřiště, a bude tak vystupovat i v příštích pěti letech. Jenom s tím rozdílem, že tentokrát už nikomu neslíbil, že se nebude chovat jako Václav Havel. Proto vládu i parlament čekají horké chvilky a vůbec není důležité, kdo ji zrovna bude řídit. Těšit se mohou všichni.
Rozdíl v prezidentově přístupu se dá vyčíst i z jeho předvolebních projevů. Zvlášť v tom druhém, kdy s odvoláním na slova Abrahama Lincolna prohlásil, že už nemusí volitelům nic ze svého prezidentského plánu pro příštích pět let představovat.
Proto se od něj například opět dočkáme zbytečných útoků na politiky, které Klaus považuje za nebezpečné soupeře, ať už jsou z kteréhokoli tábora. Nepřítelem číslo jedna je teď Martin Bursík, který reprezentuje všechno, co český prezident nenávidí. Svůj politický marketing (nebo spíš marketingovou politiku) opírá o „falešné environmentalistické téma“, vzývá veškeré módní vlny, a ještě se Klause nebojí, což prezidenta očividně zlobí. Zelení tak mohou očekávat ostrý atak od Klause minimálně před příštími volbami do Poslanecké sněmovny.
Také Topolánek se má na co těšit. Stejně jako se Klaus považuje za svrchovaného vládce nad českou politickou scénou (umí přece na svou stranu získat i architekty úspěchu svých konkurentů, například Šloufa a Surňaka), nikdy se nesžil ani s myšlenkou, že už neřídí ODS. Proto znovu začne Topolánkovu pozici podkopávat a jistě se pokusí intrikami dotlačit do čela „své strany“ někoho poslušnějšího. To je jen otázka času.
Mnohem intenzivnější bude i Klausův aktivismus. Prezident bude výrazněji zasahovat do jemu nelibých procesů, což uvidíme už u návrhu zákona o zákazu kouření v restauracích. Na intenzivnější souboje s prezidentem se mohou těšit i všichni ministři zahraničí, kteří Klause zažijí ve funkci. Mimořádně zajímavou kapitolou tohoto příběhu bude české předsednictví Evropské unie, které si prezident jako milovník mezinárodní pozornosti jistě nenechá protéct mezi prsty. My ostatní si budeme moci vybrat, zda jeho výroky budeme vnímat jako oprávněnou snahu o umravnění rozjívených eurokratů, mezinárodní ostudu, anebo mimořádnou legraci.
Byla s ním vždy zábava
Samozřejmě se může stát, že bude Klaus českou politickou scénu spojovat, nebude mluvit do vnitřních záležitostí ODS, bez řečí jmenuje jakéhokoli ministerského kandidáta, nebude strkat prsty do zahraniční politiky a bude se s vládou radit o jmenování členů bankovní rady. Možné to je.
Jenže Klaus, jak se nedávno přiznal na slyšení v poslaneckém klubu ČSSD, si často nedokáže poručit, přestože si to později dokonce sám vyčítá. V druhém volebním období si navíc se sílící hořkostí rok od roku intenzivněji bude uvědomovat, že jeho domácí politická kariéra končí, což oslabí zbytky jeho autocenzurních reflexů. Ledaže by zatoužil po bruselském úřadu, což by bylo v jeho případě zvlášť pikantní. Ale proč ne? S Klausem byla vždycky zábava.