Je-li však jediným mohykánem, jehož slovo nekompromisně platí, jak bude vypadat vládní politika po jeho odchodu?
Schwarzenberg je hlavním osobním pojidlem kabinetu, nachází shodu s Topolánkem, Bursíkem, Vondrou, Kalouskem i prezidentem Klausem. Často se tomu říká noblesa založená rodinnou tradicí, ale ta vyniká jen proto, že je tak ojedinělá. Najdeme tu snad noblesního sociálního demokrata ve stylu Willyho Brandta? Důležitější je, že Schwarzenbergova noblesa se opírá o reálný pohled na věc – odmítá nálepkování ve stylu Václava Klause. Jen tak může být ministrem za zelené člověk, který nazval rakouské odpůrce Temelína magory. Kdo jiný si dovolí takhle překročit mantinely vlastního klubu. Kdo jiný si dovolí při mumraji kolem Kosova nezmínit vzývané mezinárodní právo, a na rovinu říci: když se prohrává válka, většinou se ztrácí území.
Říkat věci na rovinu, navíc s noblesou, je v Česku vzácné a těžko nahraditelné zboží. Schwarzenbergovým odchodem je vláda ztrácí. To není spekulace, to je fakt. Před měsícem uznal svou chybu vůči Schwarzenbergovi sám Klaus: „Že jsem po něm vyjel, to jsem si mohl odpustit.“ Klaus samozřejmě chyby nepřiznává, řekl to cíleně v kampani, ale příznačné je, že si k tomu „jako přiznání“ zvolil právě Schwarzenberga.
Bursíkovi ani Topolánkovi není co závidět, budou-li hledat adekvátní náhradu. Najít noblesního člověka, který jedná na rovinu, je tmelem vlády včetně reformy i radaru a dokáže přimět Klause k přiznání chyby, to není jen tak. Dovedete si představit, že by si někdo takhle předcházel Jiřího Čunka?
Po Schwarzenbergovi
Můj návrat do vlády je v dohledu, řekl včera v televizi Jiří Čunek. V takovém případě je můj odchod z vlády jistý, předeslal v Hospodářských novinách Karel Schwarzenberg. Kdyby šlo o někoho jiného, řekli bychom, že se tu peče kompromis. Jde-li o ministra zahraničí, musíme to brát vážně.
