Ještě mám v živé pamětu ujišťování 4% menšiny při schvalování zákona o registrovaném partnerství, že v žádném případě nebudou usilovat o adopci dětí, že jim tento zákon úplně stačí. A názory opačné, i můj, že je to jen otevřená Pandořina skříňka. A rok se s rokem sešel a lobbování u ministryně Stehlíkové (mimochodem podle mého názoru po odchodu Jiřího Čunka nejhoršího člena vlády) už nese své ovoce. Další skupina, která se řídí průzkumy veřejného mínění, "klimatem" ve společnosti apod. Stále při podobných úvahách, jakými jsou adopce dětí homosexuálními páry či umělé oplodnění lesbických žen, postrádám relevantní studii, jak se začleňují do klasického párového modelu "muž - žena" takovéto děti. Vzpomínám také na vyprávění svých prarodičů nebo na četbu knih, kde lidé ze 4% menšiny nesli svůj osud s vědomím, že je to jejich osud a snažili se svůj život prožít smysluplně v rámci svých omezení. Jenže to byla zastaralá doba, kdy vládl selský rozum.