Pro podporu „zlatých hochů z Vídně“ se na jaře 1996 nechal i televizně zesměšnit, jak mnozí dosud vzpomínají: premiér vchází do kabiny čerstvých hokejových šampiónů, zatímco oni se věnují jen svému zlatu a šampaňskému, aniž by si ho vůbec všimli. A tento Klaus nyní oznamuje, že do Pekingu se nechystá. Co za tím vězí?
„Prezident má občas foukat proti větru,“ prohlásil sám Klaus, ale tady je háček. Tím, že na čínské hry nepojede, naopak s větrem splývá. Seznam osobností, které účast v Pekingu odmítly, je dlouhý - spíše je problém najít politika, který na své účasti trvá. Klaus vyhlásil, že do Číny nepojede v týž den, kdy šéf Evropského parlamentu vyzval k bojkotu her lídry evropských zemí.
Šťoural by řekl, že místo foukání proti větru tu vidí podlézavost vůči Hansu-Peteru Pötteringovi, eurofederalistovi, kterého Klaus jinak vůbec nemusí. Realista však foukání proti větru vidí. Zatímco evropští i čeští politikové odmítají jet kvůli pekingskému režimu, Tibetu či Dárfúru, Klausovi vadí megalomanský charakter olympiády.
Je to dobrý argument, prezident ho navíc může sám posílit svým postojem k myšlence olympiády v Praze. Zamítne ji v rámci boje proti megalomanii? Nebo podpoří s tím, že v malé Praze budou malé hry? Jenže i tenhle argument má svou slabinu. Peking olympijskou megalomanii nevymyslel, pouze se úspěšně veze na její vlně. Chce-li Klaus opravdu foukat proti větru, ať se zaměří na Mezinárodní olympijský výbor (MOV).
Právě tahle ctihodná organizace si vymohla, že za čtyři roky na první „neautomobilové“ olympiádě v Londýně dostane 3145 šoférských limuzín, pro něž budou vyhrazeny zvláštní dopravní pruhy. Pro sportovce, kterým fandí Klaus? Ne, pro členy MOV, šéfy národních olympijských výborů a zástupce sponzorských firem. Tak budou vypadat první „zelené“ hry v historii.
Klaus Pekingu nevěří
Václav Klaus nepojede na olympijské hry do Pekingu. Svým způsobem je to zpráva stejně nečekaného druhu jako „papež se žení“. Vždyť sportovní summity přitahují Klause víc než spektákly typu Davosu (letos tam nebyl). Podpora českých sportovců na těch summitech patří k jeho obrazu jako k nosorožci roh.
