Ve vědecké obci se tomu říká argumentace ad hominem a považuje se to za selhání. V politice značí takovéto chování ztrátu pudu sebezáchovy. Samozřejmě že politika je boj, kde nikdo nikomu nic nedaruje. Ale když už se politici ani nenamáhají předstírat, že tam nejsou kvůli sobě, ale kvůli správě věcí veřejných - když třeba poslanci začnou vyhrožovat pražským politikům, že když je budou štvát, tak jim nedají peníze na stavbu metra - tak je tu něco špatně. Politikům narostla ega tak, že nějakou veřejnost už nepotřebují.
Ale my přece na veřejnost myslíme, namítli by tito politici. Proč bychom jinak vydávali desítky milionů na volební kampaň a platili PR agentury, aby nás dostaly do médií? Veřejnost je důležitá!
Veřejnost přece (ne)potřebujeme
Zakázat vystavování nacistických a komunistických symbolů je možná dobrý nápad, možná špatný. Senátoři ODS ho ale smetli z toho prostého důvodu, že ho navrhli známí nepřátelé pana prezidenta. Přece jim nevěnují legislativní úspěch!
