Společenská nebezpečnost činu, který Škrlová loni v létě provedla, je zanedbatelná. Ze zatím neznámého důvodu se vydávala za někoho jiného. V tuto chvíli navíc nevíme, co ji k tomu vedlo, v jakém psychickém stavu se nacházela a co přesně jejímu činu předcházelo.
Posuzovat její případ dílčím způsobem, k čemuž směřuje žaloba brněnského zastupitelství, je nepřijatelné. Policie by nejprve měla celý kuřimský případ rozplést a najít skutečné viníky týrání dětí (a zřejmě i dospělých). Teprve potom ať se kauzou zabývá státní zástupce a soud.
Možná se „tety“ z brněnského Klokánku cítí uražené, že si z nich Škrlová vystřelila. Zvykly si totiž na bianco šek, který před lety dostaly od státu při značně svévolném zacházení s dětmi. Ani to však nelegitimizuje rozsekání případu do dílčích procesů. Škrlová není Al Capone, aby bylo nutné nachytat ji na zástupném zločinu.