Slovenský premiér není jediným postkomunistickým státníkem, který se ozývá s názorem, že média by měla povinně referovat o politicích způsobem, kterým se kdysi psalo o straně, vládě a generálním tajemníkovi. V Palatově Slovenském diáři chybí zmínka, že totéž udělal před pár dny i Václav Klaus, když se rubriku "Co Klaus neřekl" na svém webu rozhodl pojmout jako "Co Klaus udělal, ale média si nevšimla ani nevyfotografovala" a postěžovat si: "V žádném z hlavních českých deníků (MfD, Právo, LN, HN) nebylo v jejich pondělním vydání ani jedno jediné slovo o tom, že se tato návštěva uskutečnila. Nebyla ani jedna jediná fotografie. Byl to protest novinářů? Nebo výraz opodstatněného nezájmu? Nebo snad opomenutí? Já nevím, ale zvláštní to je." Neradi si to přiznáváme, ale papalášům v naší části světa se po ovládání médií stýská všem úplně stejně. Ideologické rozdíly, které jinak před veřejností zdůrazňují, jsou tváří tvář společnému nepříteli politiků zapomenuty. Klaus ovšem Fica předčí svou vynalézavostí v tvorbě slov, kde se mu podařilo kouzlo nechtěného. Svou stížnost nazval "antidementi", tedy svým významem opak zprávy uvádějící na pravou míru něco nepravdivého.
Dvojí negace se ovšem v běžné logice vyruší. Že by tím chtěl český prezident naznačit, že jeho dementi se vztahují výhradně na pravdivé zprávy? I to je ostatně způsob, jakým někteří politici s médii pracovat.
Dvojí negace se ovšem v běžné logice vyruší. Že by tím chtěl český prezident naznačit, že jeho dementi se vztahují výhradně na pravdivé zprávy? I to je ostatně způsob, jakým někteří politici s médii pracovat.
