Nikdo nám nemůže připisovat nový dědičný hřích, hřímá Alfred Gusenbauer. Rakušané nejsou bandou úchylů, slyšíme v tom ozvěnu Haškovy postavy prohlašující všechny Čechy za bandu simulantů.
Před lety se i Belgie bránila, aby jí pedofil Dutroux udělil obraz země úchylů. Ale ta rakouská diagnóza má hlubší kořeny, přitom Čechům ne tak vzdálené. Je to snaha vybruslit z vlastního průšvihu namísto ho analyzovat. Bylo Rakousko první obětí Hitlera, či jeho prvním spolupachatelem? Tu první nálepku Rakousko zneužívalo tak dlouho, až mu svět začal přišívat tu druhou.
Rakouské sebenálepkování působí podivně už proto, že sama nálepka Rakušan je umělá. Únoscem Nataschy Kampuschové byl „echt“ Rakušan Priklopil. Kurt Waldheim, jenž nejprve zatajil svou minulost v SA a pak vyhrál prezidentské volby s heslem „my Rakušané si zvolíme, koho my chceme“, se narodil jako Václavík. A mezi špičkami rakouských neonacistů figuruje muž s příjmením Honsik. Pěkné defilé. Ještě že se Josef Fritzl nenarodil třeba jako Pepa Bedříšek.
Já nic, já Rakušan
Hodláte pochopit Rakušany? Sáhněte po Švejkovi. Bráníli kancléř Gusenbauer svůj národ před nálepkou pedofilů, jako by hovořil Haškův vojenský lékař Bautze.
