Tedy ne že by byli nezlobbovatelní, ale stojí-li na jedné straně lékař, řekněme nakloněný jednomu výrobci (či jedním výrobcem), farmaceut velice pravděpodobně může fandit jiné firmě. Pacientovi v lékárně by tedy teoreticky měla být umožněna volba.
Bohulibý záměr zatím hyne na konzervativnost a iracionalitu pacientů. Na svého lékaře hledí našinec jako na šamana - buď je v pacientových očích dotyčný vynikajícím odborníkem, jehož slovo nesmí být zpochybněno, nebo neustále hledá jiného. V neprospěch farmaceutů hraje i to, že nezakrytě stojí za pultem, což zdůrazňuje jejich zapojení do koloběhu finančních prostředků.
Dokud nebude mít pacient v ruce černé na bílém například to, kolik za něj ročně inkasuje leckterý z „jeho“ šamanů, aniž by jej pár let spatřil, svůj postoj k lékařskému stavu nezmění.
