Tu skupina Šeich, Laudát, Dundáčková, tam skupina Tlustý, Raninec, Schwippel, Klas. Co se to děje s konzervativní stranou toužící po většinovém vládnutí? Jedni (Vlastimil Tlustý, ale i Václav Klaus v rozhovoru pro iDnes) tu vidí potlačení vnitrostranické diskuse, nátlak, ba aroganci Topolánkova vedení. Jiní (topolánkovci) zase podraz na vnitrostranickou demokracii - „skupinkáři“ nejprve veřejně vyrukují s návrhem a až pak se o něm dozví poslanecký klub.
Kdybychom takové dění sledovali před šedesáti lety, zavánělo by to monstrprocesem. Skupiny, to byl materiál pro mlýn, který semlel nejenom „třídní nepřátele“, ale i vlastní heretiky.
Sledujeme-li to dnes, představíme si zelené. Ne ty české, které Martin Bursík dokázal postavit do latě, ale jejich původní německý vzor, nestranu, jejíž skupiny, křídla a frakce proti sobě bojovaly už z principu. Zrovna v téhle věci se může Topolánek přiučit od svého kamaráda Bursíka.
Kdybychom takové dění sledovali před šedesáti lety, zavánělo by to monstrprocesem. Skupiny, to byl materiál pro mlýn, který semlel nejenom „třídní nepřátele“, ale i vlastní heretiky.
Sledujeme-li to dnes, představíme si zelené. Ne ty české, které Martin Bursík dokázal postavit do latě, ale jejich původní německý vzor, nestranu, jejíž skupiny, křídla a frakce proti sobě bojovaly už z principu. Zrovna v téhle věci se může Topolánek přiučit od svého kamaráda Bursíka.
