Zaujal mne článek Ladislava Tajovského, který rozpracovává tezi pana presidenta Klause o „nedivákovi, jenž dotuje diváka“.
Autor dochází k těžko zpochybnitelnému tvrzení, že většina občanů ČR nežije v Praze. Ve sporu o financování pražské kultury však jde o divadla, galerie, festivaly atd., které platí nebo neplatí město Praha. Jiná města na ně nepřispívají, ačkoli je jejich obyvatelé celkem hojně navštěvují. Nález, že zdaleka ne všichni bydlí v Praze, jakkoli věcně správný, nemá k problému co dodat. Bohužel na této úrovni se pohybuje celý text. Dalším autorovým zjištěním je, že většina obyvatel ČR je příjmově podprůměrná a „kulturu“ si prý nemůže dovolit.
Kultura je autorem prezentována jako kratochvíle bohatců. Odtud není daleko k vnímání umění jako buržoazní kratochvíle, která je placena z kapes prostých, ale poctivě pracujících „obyčejných“ lidí. Plošná dotace na vstupenku je v tomto myšlení logická: jde jí o umění vpravdě lidové, o umění pro všechny.
Pokud se to nelíbí těm, jichž se to týká přímo existenčně, navrhuje autor „umělcům“, aby několikrát měsíčně sehráli „komerční škvár“ a tím si na své tzv. umění vydělali.
Název celého článku a úvaha o tom, že většinu lidí jejich práce nebaví na rozdíl od umělců, kteří ji dělají s potěšením a ještě chtějí prachy – to rovněž nelze pominout.
Jistě je zajímavé seznámit se s tím, jaké úvahy se honí hlavou vysokoškolského učitele, ale to je tak vše. Zabývat se jimi nemá cenu, snad jen pro pozoruhodný tón ignorantství a plebejskosti, které je vše neznámé a cizí nepřítelem.
Nicméně k debatě o vztahu Hlavního města Prahy a potažmo celé společnosti ke kultuře to nepřispívá ničím.
Praha respektive její radní by měli říct zřetelně: tuto kulturní aktivitu chceme z těch a těch důvodů podpořit, takové užití nám svěřených peněz považujeme za správné.
Podpora je akt volby a výběru.
A zatím se děje co? Výběr se nekoná a podpora mnohdy jde do turistických atrakcí pochybné úrovně. Řečeno diplomaticky.
Volit a vybírat mají povinnost otcové města a následně svoji volbu obhájit .
My občané máme právo a možnost vybírat takové konšele, kteří nás budou skutečně zastupovat a ne otupovat.
Lidovým novinám děkuji za prostor, který problému věnují.
Debata nemusí být vedena ve smrtelně vážném duchu, ale měla by mít hlavu a patu a být hodna úrovně listu. To příspěvek pana učitele Tajovského není. ¨
Autor dochází k těžko zpochybnitelnému tvrzení, že většina občanů ČR nežije v Praze. Ve sporu o financování pražské kultury však jde o divadla, galerie, festivaly atd., které platí nebo neplatí město Praha. Jiná města na ně nepřispívají, ačkoli je jejich obyvatelé celkem hojně navštěvují. Nález, že zdaleka ne všichni bydlí v Praze, jakkoli věcně správný, nemá k problému co dodat. Bohužel na této úrovni se pohybuje celý text. Dalším autorovým zjištěním je, že většina obyvatel ČR je příjmově podprůměrná a „kulturu“ si prý nemůže dovolit.
Kultura je autorem prezentována jako kratochvíle bohatců. Odtud není daleko k vnímání umění jako buržoazní kratochvíle, která je placena z kapes prostých, ale poctivě pracujících „obyčejných“ lidí. Plošná dotace na vstupenku je v tomto myšlení logická: jde jí o umění vpravdě lidové, o umění pro všechny.
Pokud se to nelíbí těm, jichž se to týká přímo existenčně, navrhuje autor „umělcům“, aby několikrát měsíčně sehráli „komerční škvár“ a tím si na své tzv. umění vydělali.
Název celého článku a úvaha o tom, že většinu lidí jejich práce nebaví na rozdíl od umělců, kteří ji dělají s potěšením a ještě chtějí prachy – to rovněž nelze pominout.
Jistě je zajímavé seznámit se s tím, jaké úvahy se honí hlavou vysokoškolského učitele, ale to je tak vše. Zabývat se jimi nemá cenu, snad jen pro pozoruhodný tón ignorantství a plebejskosti, které je vše neznámé a cizí nepřítelem.
Nicméně k debatě o vztahu Hlavního města Prahy a potažmo celé společnosti ke kultuře to nepřispívá ničím.
Praha respektive její radní by měli říct zřetelně: tuto kulturní aktivitu chceme z těch a těch důvodů podpořit, takové užití nám svěřených peněz považujeme za správné.
Podpora je akt volby a výběru.
A zatím se děje co? Výběr se nekoná a podpora mnohdy jde do turistických atrakcí pochybné úrovně. Řečeno diplomaticky.
Volit a vybírat mají povinnost otcové města a následně svoji volbu obhájit .
My občané máme právo a možnost vybírat takové konšele, kteří nás budou skutečně zastupovat a ne otupovat.
Lidovým novinám děkuji za prostor, který problému věnují.
Debata nemusí být vedena ve smrtelně vážném duchu, ale měla by mít hlavu a patu a být hodna úrovně listu. To příspěvek pana učitele Tajovského není. ¨