Že je proti uznání Kosova Václav Klaus, nepřekvapí nikoho. Prezident sám říká, že rád fouká proti větru, a jednoznačné postoje - jakým je uznání státu - v nejednoznačné situaci - jakou je charakter kosovského státu - fungují jako voda na jeho mlýn. Ale v zásadě nic proti tomu. Evropa skutečně nechce házet Srby přes palubu a hodí se jí státník, který bez problémů komunikuje s Bělehradem.
To socialisté ukazují ryzejší slavjanofilství. „Srbům naše vláda ublížila, ale dostáváme od nich chleba, spíme u nich,“ říká v Právu po návratu z Kosova Jaroslav Foldyna, ústecký volební lídr ČSSD. Albánci se mu nelíbí už proto, že „na nás dělají to známé gesto se vztyčeným prostředníkem“. Vida, v témže Právu považuje Jan Keller za vztyčený prostředník zase české uznání Kosova. V prstech jasno nemají, v orientaci ano.
Klausova role je klasicky provokativní, ale svým způsobem potřebná. Role proevropské levice je tak slavjanofilská, že by i konzervativec Kramář slzu uronil.
