Pan ekonom Tajovský se svérázným způsobem zapojil do diskuze kolem financování pražské kultury a největší odezvu právem vzbudila jeho doporučení, aby si „umělecká“ kultura na svůj provoz vydělala třeba i uváděním kusů bulvárních. Dále pak kritizuje to, že si nezisková kulturní zařízení zvyknou na subvence a vyžadují je i v budoucnosti a žádá principiální nejistotu existence, což prý má být znakem „otevřené a svobodné společnosti“. Pomíjím záměrně fakt, že si pan Tajovský jako pedagog VŠE zvykl na pravidelné platby z peněz daňového poplatníka a nežádám od něho, aby si na svou pedagogickou či vědeckou činnost vydělal třeba jako tramvaják či taxikář. Zkouším si ale představit jeho neoliberální svět na několika příkladech : I administrativa Pražského hradu si po celá staletí zvykla na financování z daní, což takhle pronajmout Hradčany jako centrálu velké japonské automobilky, atˇsi na sebe vydělají ? Pan prezident se při své příslovečné skromnosti jistě rád odstěhuje do nějaké kanceláře na periferii Prahy. Karlštejn bychom mohli pronajmout či prodat velké německé automobilce, nechtˇsi ho osvítí svými barvami a svým logem. Slavnou oponu Národního divadla bychom mohli nahradit oponou velkého mobilního operátora a pokud by nebyly peníze na operní provoz, mohla by Magdalena Kožená odjet na turné třeba se skupinou Kabát a zpívat s ní. Práci policie a armády by možná nahradily šiky soukromých „černých šerifů“ a vzdělávání pro děti atˇsi platí ti, co na to mají. Zbývá jen jedna otázka : byl by to opravdu ten svět, ve kterém by chtěl pan ekonom Tajovský se svou rodinou žít?