Škodí-li něco Národní knihovně, je to politizace celého problému, zní mediální klišé. Ale kdež. Skoro nikoho přece nezajímá, co škodí či prospívá knihovně, zato každý má jasno, jaký architekt prospívá jemu. Třeba taková Petra Paroubková. Proč přirovnává Jana Kaplického k Franku Lloydu Wrightovi? Proč chystá celonárodní sbírku na blob? Protože Kaplický se stal ledoborcem ČSSD na české intelektuální scéně.
Řekni mi, kdo je tvůj architekt, a já ti povím, koho volíš. To tu přece funguje. Řekni Šípek, odpověď zní Havel. Řekni Kaplický, rezonuje Paroubek. Pokud se této hry neúčastní ODS (nepovažujeme-li Knížáka za architekta), jen potvrzuje svůj obraz: říká, co a kdo se jí nelíbí, ale neříká, co a kdo se jí líbí. Když Paroubková utrousí, že v Česku vznikají jen supermarkety, proč nezazní v odpovědi ODS třeba rekonstrukce paláce Langhans a Ladislav Lábus? Tak funguje leadership, v reformách i architektuře města.
Kdo se líbí ODS?
PRAHA -
Hodláte se profilovat v české politice? Tak pozor na jednu věc. Nezkoušejte zaujmout jasný postoj ke zdravotní, důchodové či daňové reformě. Jen trouba by riskoval blamáž ve věcech, které rozhodují o šancích této země, když všichni vědí, že dnes rozhoduje postoj k architektuře a architektům.
