Nyní nejslavnější tuzemský důchodce stejně bohorovně tvrdí, že návratem do politiky není ani snaha „soudruhů“ ustavit platformu Přátel Miloše Zemana.
Ponechme stranou otázku, proč Zeman raději přímo a bez vytáček nepřizná, že by se vrátit chtěl a za pět let by rád učinil druhý pokus obsadit post prezidenta. I zhrzené milenky se přece rády tváří, že jim o bývalého partnera vůbec nejde a přitom dělají psí kusy, aby ho získaly zpět.
Mnohem zábavnější je sledovat cíle, které si Zemanovo sdružení klade. Čtyři základní priority sdružení, které si jeho zakladatelé v čele s Miroslavy Grégrem a Šloufem stanovili, ve středu ochotně popsalo Právo. První dva body, které hovoří o seznamování a o propagaci Zemanových názorů na veřejnosti, příliš kontroverzní nejsou. No budiž. Pokud to ještě někoho zajímá...
Třetí bod je zato k popukání. Zeman a jeho věrní by chtěli přispět ke „kultivaci politiky a vrátit se k politickému dialogu“. Aha. Každý si přece pamatuje, jak Zeman politiku kultivoval v dobách svého premiérství, není ani nutné hovořit o opilectví a vulgaritách. Stačí připomenout „kultivovaný“ pamflet na Petru Buzkovou, ministra zahraničí Kavana – soudem usvědčeného lháře, omluvy za křivá nařčení bez důkazů či vyvlastnění IPB, za kterou teď vláda zaplatí miliardy. Nebo snad měli zemanovci na mysli uzavření dvou opozičních smluv po sobě?
Neméně zábavný je bod čtvrtý hovořící o prosazování toho, aby se politika stala věcí veřejnou. I k tomu chtěl přece Zeman spolu s Václavem Klausem kdysi přispět. Třeba změnou volebního zákona tak, aby se v budoucnu u moci střídaly jen velké (jejich) strany.
Škoda, že se Zemanovi přátelé nepřiznali k jediné prioritě, kterou snad mohou myslet opravdu vážně: co nejvíce uškodit Jiřímu Paroubkovi, řídit ČSSD zvenčí, a doufat, že pak socani pomohou expremiérovi na Hrad.
Ponechme stranou otázku, proč Zeman raději přímo a bez vytáček nepřizná, že by se vrátit chtěl a za pět let by rád učinil druhý pokus obsadit post prezidenta. I zhrzené milenky se přece rády tváří, že jim o bývalého partnera vůbec nejde a přitom dělají psí kusy, aby ho získaly zpět.
Mnohem zábavnější je sledovat cíle, které si Zemanovo sdružení klade. Čtyři základní priority sdružení, které si jeho zakladatelé v čele s Miroslavy Grégrem a Šloufem stanovili, ve středu ochotně popsalo Právo. První dva body, které hovoří o seznamování a o propagaci Zemanových názorů na veřejnosti, příliš kontroverzní nejsou. No budiž. Pokud to ještě někoho zajímá...
Třetí bod je zato k popukání. Zeman a jeho věrní by chtěli přispět ke „kultivaci politiky a vrátit se k politickému dialogu“. Aha. Každý si přece pamatuje, jak Zeman politiku kultivoval v dobách svého premiérství, není ani nutné hovořit o opilectví a vulgaritách. Stačí připomenout „kultivovaný“ pamflet na Petru Buzkovou, ministra zahraničí Kavana – soudem usvědčeného lháře, omluvy za křivá nařčení bez důkazů či vyvlastnění IPB, za kterou teď vláda zaplatí miliardy. Nebo snad měli zemanovci na mysli uzavření dvou opozičních smluv po sobě?
Neméně zábavný je bod čtvrtý hovořící o prosazování toho, aby se politika stala věcí veřejnou. I k tomu chtěl přece Zeman spolu s Václavem Klausem kdysi přispět. Třeba změnou volebního zákona tak, aby se v budoucnu u moci střídaly jen velké (jejich) strany.
Škoda, že se Zemanovi přátelé nepřiznali k jediné prioritě, kterou snad mohou myslet opravdu vážně: co nejvíce uškodit Jiřímu Paroubkovi, řídit ČSSD zvenčí, a doufat, že pak socani pomohou expremiérovi na Hrad.
