Předseda Bursík a ministryně Stehlíková byli spucováni za to, že v rozporu s vůlí strany hlasovali ve vládě pro smlouvu o radaru (návrh, aby jim byl doporučen odchod ze strany, neprošel, stejně by ho neposlechli). Poslankyně Zubová a Jakubková dále uvažují o odchodu z poslaneckého klubu strany.
Jednání nelze chápat tak, že „republiková rada jednomyslně rozhodla“ (tak daleko zelení zatím ještě nejsou), ale že tam už jsou Bursík s Kateřinou Jacques v menšině.
Další komentáře Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce
www.bohumildolezal.cz.
Rozhodující okamžik tříbení zjevně nastal, když Topolánek vypudil z ministerského křesla místopředsedkyni Kuchtovou. Nezdá se, že by k tomu tenkrát premiéra vedl zásadní nesouhlas jihočeské panímámy s americkým radarem. Nicméně od té doby exministryně vnitřní opozici u Zelených vévodí a jde Bursíkovi po krku. Bursík s Kateřinou Jacques přitom neprojevili mnoho politického taktu a obratnosti: a to, že předseda odklikl na svém notebooku špatnou volbu, je skutečně neodpustitelné.
Ze všech útvarů, které se kdy zrodily v mateřském lůně Pravdy a Lásky (OH, ODA, US, SNK-ED a další) jsou zelení tím nejkurióznějším. Zkřížením levého liberalismu s militantním zeleným anarchismem západního střihu někdy ze sedmdesátých let minulého století připomínají v tuto chvíli dvouhlavé tele. Neschopnost lidí vázaných na exprezidenta Havla vytvořit rozumný, funkční a hlavně trvale životaschopný politický útvar se projevila v tu nejméně vhodnou chvíli. V té nejzásadnější a pro Českou republiku osudové věci by se totiž tito lidé s Topolánkovou ODS bez problémů shodli. Bohužel díky vlastní malé produktivitě jich většina dnes nezasedá v Poslanecké sněmovně, ale pouze v kavárně Slávii, a ti zbylí jsou na nejlepší cestě, aby se k nim přidali. Naštěstí je pravděpodobné, že tím zelený žabinec jako parlamentní strana vezme za své.