Pan Zvěřina v pátečních Lidových novinách zveřejnil komentář pod názvem „Zdravotní reforma nebude…“. Na jedné straně v něm pochválil ministra Julínka za množství odvedené práce, na druhé straně sám zapadl do několika klišé o činnosti současného ministerstva zdravotnictví.
Nechme teď stranou otázku, kolik z hlavních reformních zákonů sněmovna přijme. Dnes na ní přesně nedokáže odpovědět nikdo. Každopádně trvá odhodlání jak ministra, tak premiéra, potřebnou reformu prosadit.
Musíme ale odmítnout obvinění z nekomunikativnosti ministerstva. Jistě, platí obecné pravidlo, že komunikace není nikdy dost, zvláště u tak citlivých otázek jako je reforma zdravotnictví. Nemá ale cenu zavírat oči před tím, že „nebylo to s námi probráno“ je obvyklým výkřikem zájmových skupin, kterým se v diskusích nepodařilo přesvědčit ministerstvo o oprávněnosti nějaké výhody či úlitby.
Který jiný tým, ať už na ministerstvu zdravotnictví nebo na jiném ministerstvu, vydal své plány v knižní podobě a představoval je veřejnosti na konferencích 2 roky před volbami? Kdo jiný se obtěžoval na konci prvního roku vlády objet všechny kraje a vysvětlovat odborné veřejnosti dosud provedené a další chystané kroky? Všechny chystané zákony byly představeny ve formě věcných záměrů, prošly připomínkovým řízením, legislativní radou vlády a opakovanými diskusemi s představiteli zdravotníků. Stejný proces je nyní zahájen v případě paragrafovaných znění zákonů.
Reformní návrhy jsou cílem profesionálně vedené očerňovací kampaně – například text „Jak ovládnout 220 miliard v českém zdravotnictví“ šířený po internetu. Odpověď na něj lze nalézt na stránkách ministerstva zdravotnictví, stejně jako na stránkách různých sdružení poskytovatelů. Negativní kampaně bohužel od posledních voleb patří k části české politické scény. Je ale s podivem, že jsou zmiňovány solidními médii, byť s výhradou nepodloženosti. Pan Zvěřina ve svém komentáři citoval fámu, že celé české zdravotnictví má být prodáno společnosti Kaiser Permanente z USA. Trochu přitom minul pár základních faktů – jde o neziskovou společnost založenou lékaři, která je v odborných kruzích synonymem kvalitní zdravotní péče. Nepůsobí nikde jinde než v USA a s Českou republikou má společnou jenom návštěvu několika kongresů. Stačí si například kliknout na odkazy údajně dokazující špatné chování této organizace, abychom zjistili, že mluví o něčem úplně jiném.
Je těžké vysvětlovat komplikovanou reformu, když i solidní komentátoři občas odbočí od faktů. Budeme ale pokračovat dál. České zdravotnictví změnu potřebuje, stejně jako systémy v okolních zemích. Ty jsou ale obvykle o pár kroků napřed, ať už se jedná o Německo, Švýcarsko nebo dokonce Holandsko.