Jinak moc vidět nebyla. Úspěch či neúspěch se ostatně nejlépe pozná podle toho, jak si to pro sebe zhodnotí „odboráři“ (dělá mi nepřekonatelné potíže nepsat je v uvozovkách). Tj., jak rychle se rozhodnou to celé zopakovat a v jakém rozsahu.
Kdybych byl, jako Miloš Zeman, prognostik, řekl bych, že si nejspíš dají pauzu. Druhá demonstrace opoziční síly, nulová tolerance, dopadla ještě hůře. V parlamentu se včera hlasovalo o třech významných konfliktních věcech: o programu mimořádné schůze na téma americký radar, o prvním kroku důchodové reformy a o úpravě manipulačních poplatků ve zdravotnictví.
V první záležitosti chtěla opozice vládě zakázat další jednání o radaru, v druhém případě ohlásil pro případ neúspěchu ministr Nečas demisi a přesvědčení, že pak koaliční vláda nemá smysl, ve třetím byl ve hře opoziční doplňovací návrh, který by poplatky fakticky zlikvidoval.
Výsledky nejsou pro opozici povzbudivé: ve věci důchodové reformy hlasovalo pro zamítnutí vládního návrhu (v třetím čtení) 92 poslanců z 186, zapotřebí by bylo 94. Pohanka a Melčák hlasovali s koalicí, Snítilý s opozicí (otázka jeho utečenectví mi není jasná).
Ve věci poplatků nebyl problém v kompromisním vládním návrhu (prošel zcela hladce), ale v návrhu ČSSD, který by byl Julínkovi z jeho reformy udělal kůlničku na dříví: neprošel jen těsně, o jeden hlas. Ve vládním táboře se zdrželi Hovorka, Šojdrová, Zubová a Jakubková, byla to laciná demonstrace nezávislosti, protože zdržet se bylo z povahy věci v podstatě totéž, co být proti.
Hlasování o radaru skončilo pro opozici fiaskem, program schůze bylo ochotno schválit jen 91 poslanců z 188 přítomných. Závěr je prostý: jako rozhodování parlamentu, kde má koalice smysluplnou většinu, to stojí za houbeles, jako nulová tolerance ze strany opozice taky. Jako úspěch si opozice může zaknihovat jen akci poslankyně Šojdrové: ze svého pozměňovacího návrhu vypustila pasus o tom, že se zdravotnickými zařízeními, které poplatky nevybírají, mohou pojišťovny rozvázat smlouvu (což by je výhledově zničilo).
Paní poslankyně tvrdí, že se tak stalo na základě koaličního konsensu, koaliční lídři jsou jiného názoru. Pokud mají koaliční lídři pravdu, je to pěkný důkaz o tom, oč slušnější je přejít přes frontu a bojovat otevřeně na druhé straně, než partyzánštit tam, kam vlastně věcně nepatřím.
Kdybych byl, jako Miloš Zeman, prognostik, řekl bych, že si nejspíš dají pauzu. Druhá demonstrace opoziční síly, nulová tolerance, dopadla ještě hůře. V parlamentu se včera hlasovalo o třech významných konfliktních věcech: o programu mimořádné schůze na téma americký radar, o prvním kroku důchodové reformy a o úpravě manipulačních poplatků ve zdravotnictví.
Další komentáře Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce
www.bohumildolezal.cz.
V první záležitosti chtěla opozice vládě zakázat další jednání o radaru, v druhém případě ohlásil pro případ neúspěchu ministr Nečas demisi a přesvědčení, že pak koaliční vláda nemá smysl, ve třetím byl ve hře opoziční doplňovací návrh, který by poplatky fakticky zlikvidoval.
Výsledky nejsou pro opozici povzbudivé: ve věci důchodové reformy hlasovalo pro zamítnutí vládního návrhu (v třetím čtení) 92 poslanců z 186, zapotřebí by bylo 94. Pohanka a Melčák hlasovali s koalicí, Snítilý s opozicí (otázka jeho utečenectví mi není jasná).
Ve věci poplatků nebyl problém v kompromisním vládním návrhu (prošel zcela hladce), ale v návrhu ČSSD, který by byl Julínkovi z jeho reformy udělal kůlničku na dříví: neprošel jen těsně, o jeden hlas. Ve vládním táboře se zdrželi Hovorka, Šojdrová, Zubová a Jakubková, byla to laciná demonstrace nezávislosti, protože zdržet se bylo z povahy věci v podstatě totéž, co být proti.
Hlasování o radaru skončilo pro opozici fiaskem, program schůze bylo ochotno schválit jen 91 poslanců z 188 přítomných. Závěr je prostý: jako rozhodování parlamentu, kde má koalice smysluplnou většinu, to stojí za houbeles, jako nulová tolerance ze strany opozice taky. Jako úspěch si opozice může zaknihovat jen akci poslankyně Šojdrové: ze svého pozměňovacího návrhu vypustila pasus o tom, že se zdravotnickými zařízeními, které poplatky nevybírají, mohou pojišťovny rozvázat smlouvu (což by je výhledově zničilo).
Paní poslankyně tvrdí, že se tak stalo na základě koaličního konsensu, koaliční lídři jsou jiného názoru. Pokud mají koaliční lídři pravdu, je to pěkný důkaz o tom, oč slušnější je přejít přes frontu a bojovat otevřeně na druhé straně, než partyzánštit tam, kam vlastně věcně nepatřím.