V jedné věci musím s Danešem Burketem souhlasit. Skutečně se o potřebě převést (vrátit!) nákladní dopravu na železnici stále jen mluví. A pravda je i to, že by se tak ušetřilo velké množství energie. A kdybychom ještě připočetli tu, kterou při všem tom lomení rukama nad blížící se katastrofou v pohodičce vyvážíme, zdaleka bychom na tom nebyli tak špatně, jak se nám snaží namluvit ti, kteří hlavně ucítili velký byznys.
Týž velký byznys je za neochotou důsledněji prosazovat větší využití železnice v nákladní dopravě. Naopak, v zájmu velkých automobilových dopravců (a obecně silné automobilové lobby) je železnici jako nebezpečného konkurenta co nejvíce dusit. A přitom by ta železnice vůbec nemusela být jen konkurentem. Dobře promyšlená spolupráce by dokázala vyřešit i ty již únavné spory kolem rozšíření víkendových zákazů jízd kamiónů. Je to až nepochopitelné, že vedení kamionistů nekonstruktivně vyhrožuje, co všechno nám v takovém případě provede, místo aby začalo uvažovat, jak alespoň v době odstávek co nejefektivněji přepravit své zboží po železnici. Možností je dost, dají se převážet celé kamiony, návěsy nebo kontejnery. Dokonce by takoví autodopravci získali významnou konkurenční výhodu oproti těm méně pružným, méně podnikavým.
Jenomže proč by se namáhali, když nemusí. Na ministry, poslance, krajské hejtmany přece stačí dupnout, zahrozit, případně se „nějak domluvit“, a oni klidně hodí přes palubu životní prostředí, energetické problémy, zdraví a životy lidí pohybujících se po silnicích či bydlících kolem nich. Ti obyčejní lidé na ně totiž na rozdíl od mocných ekonomických lobby nemají účinné páky. Volby? Žádný problém, zase jim něco slíbíme, nějaký ten grošík ve vhodnou dobu upustíme, a bude.