Není pravda, že s hyperinflací se setkávají už jen filatelisté. Dalším, kdo přijde do styku s hyperinflačními objekty jsou notafilisté - sběratelé bankovek. A možná častěji, než filatelisté. Dodnes existuje ohromné množství především německých inflačních bankovek z let 1922 - 1924. Navíc tvrzení, že horní hranice v reálném světě je sto miliard nelze jistě vzít doslova. Nejvyšší bankovka, vydaná v Německu v inflačním období měla hodnotu sto bilionů marek, byla vydána dokonce dvakrát: v říjnu 1923 a v únoru 1924 (Zimbabwe má tak ještě co dohánět). Nutno ještě zmínit, že ve dvacátých letech, kdy v okolních státech zuřila hyperinflace, bylo Československo stabilní ekonomikou s pevným kursem koruny vůči švýcarskému franku, a to především zásluhou (později komunistickým šílencem zavražděného) ministra financí Aloise Rašína.