Poslední dobou se mi zdá, že veškeré veřejné prostředky dostává Semafor nebo dokonce Jiří Suchý jako takový, alespoň tomu nasvědčuje spousta článků a diskuzí zejména na internetu. Je-li tomu skutečně tak, máme se, diváci, v nové sezóně na co těšit! Spíš si ale myslím, že se našlo vhodné téma pro odreagování závistivců a hlupáků, kteří zaměstnáni touto vděčnou kauzou, nevidí problémy daleko závažnější, což se vždycky hodí. Nerozumím grantové politice, ekonomice, přerozdělování peněz ani kultuře (kdo z pisatelů rozumí?), ale do letošního jara jsem chtěla věřit, že na to máme moudré hlavy pomazané, které ví, kolik kam, abychom jako kulturní národ měli muzea, divadla, školy, výstavy, prostě vše, co nepřináší zisky peněžní, nýbrž duševní. A duch země je snad stejně důležitý jako HDP, nebo DPH? Najednou se v oněch hlavách začaly rodit myšlenky o výdělečné kultuře a mně, ač jen s průměrným selským rozumem, pořádně zatrnulo. Jak takový trh vypadá, máme možnost vidět několikrát denně v televizi v různých telešopinzích. To má být naše kulturně tržní budoucnost? Opravdu byly všechny oběti Thámovy, Tylovy, Borovského, Němcové, Čapkovy…(doufám, že ještě někdo ta jména zná) zbytečné? Měl by snad dneska Karel Čapek psát do bulvárních novin, aby se uživil? Chceme skutečně skončit v samolibém temnu barbarství? Tomu, že už tam jednou nohou jsme, nasvědčují různé hrůzné argumenty, články a diskusní příspěvky. Inu na slušného a šikovného člověka se dobře plive. Kampak na nás se slušností a šikovností jinou než vlastní! Jenomže si neuvědomujeme, že pliveme tak trochu proti větru. Přála bych všem, kteří ještě neměli to štěstí nebo potřebu, zažít nadšení, radost, lehkost, pošimrání bránice i mozku při představení v Semaforu (nebo jinde, kde to dokáží, někdo má rád vdolky…). Vlastně nechci nic jiného, než poděkovat panu Suchému za vkus a vtip, se kterým bojuje, a podobně jako tzv. pan Martínek za všechny slušné lidi se Jiřímu Suchému omluvit. Snad jednou pochopíme…