V těchto dnech si připomínáme tragické 40. výročí zákeřného brutálního přepadení naší vlasti armádami Varšavské smlouvy, které nejkrutějším vojenským násilím ukončily sotva započatý demokratizační proces pražského jara 1968, od něhož si převážná část společnosti slibovala svobodu a demokracii. Hrubá síla agresora, zejména ruských okupačních vojáků, ničila vše, co se jí postavilo do cesty. Nezastavila se ani před nevinnými občany, ani před bezbrannými ženami a dětmi.
Jen v Praze bylo zaznamenáno 22 smrtelně zraněných a dalších 314 zraněných osob v prvních okupačních dnech srpna 1968. Jednou z obětí se dne 26. 8. kolem 9. hodiny stala šestadvacetiletá vysokoškolačka paní Marie Charousková. Po vystoupení z tramvaje v Praze na Klárově byla brutálně prostřílena, když nesla v tubusu odevzdat svoji diplomovou práci. Snad měla být ruským vojákem vyzývána, aby ze šatů sejmula státní trikoloru. Po otázce „počemu?“ byla zasažena plnou dávkou ze samopalu.
Byla okamžitě v šokovém stavu, ještě při vědomí, přivezena na blízkou chirurgickou kliniku fakultní nemocnice Pod Petřínem, na níž jsem pracoval jako odborný asistent. Připadla na mě smutná povinnost pokusit se o záchranu jejího mladého života, o záchranu matky jejímu dvouletému synovi. Již před operací nám bylo jasné, že povaha poranění nedává prakticky žádnou naději na záchranu života. Toto se potvrdilo během operace. Poranění všech orgánů dutiny břišní a pánve bylo se životem neslučitelné. Byli jsme zdrceni tímto nesmyslným nelidským činem ruského vojáka.
K uctění památky oběti byl zakrátko v parku na Klárově postaven pomníček, ten však byl poté normalizátory odstraněn. S radostí jsme po návratu z emigrace konstatovali, že pomníček byl znovu instalován.
Jen v Praze bylo zaznamenáno 22 smrtelně zraněných a dalších 314 zraněných osob v prvních okupačních dnech srpna 1968. Jednou z obětí se dne 26. 8. kolem 9. hodiny stala šestadvacetiletá vysokoškolačka paní Marie Charousková. Po vystoupení z tramvaje v Praze na Klárově byla brutálně prostřílena, když nesla v tubusu odevzdat svoji diplomovou práci. Snad měla být ruským vojákem vyzývána, aby ze šatů sejmula státní trikoloru. Po otázce „počemu?“ byla zasažena plnou dávkou ze samopalu.
Byla okamžitě v šokovém stavu, ještě při vědomí, přivezena na blízkou chirurgickou kliniku fakultní nemocnice Pod Petřínem, na níž jsem pracoval jako odborný asistent. Připadla na mě smutná povinnost pokusit se o záchranu jejího mladého života, o záchranu matky jejímu dvouletému synovi. Již před operací nám bylo jasné, že povaha poranění nedává prakticky žádnou naději na záchranu života. Toto se potvrdilo během operace. Poranění všech orgánů dutiny břišní a pánve bylo se životem neslučitelné. Byli jsme zdrceni tímto nesmyslným nelidským činem ruského vojáka.
K uctění památky oběti byl zakrátko v parku na Klárově postaven pomníček, ten však byl poté normalizátory odstraněn. S radostí jsme po návratu z emigrace konstatovali, že pomníček byl znovu instalován.