Lidovky.cz

Moje noc s Obamou

Názory

  6:22
Stejně jako při minulých amerických prezidentských volbách i nyní jsem sledoval průběh ve Sport Baru Zlatá hvězda ve Smečkách, kde redakce listu The Prague Post opět pořádala projekci přímého přenosu CNN. Nemínil jsem ponocovat do rána jako před čtyřmi lety, jen nasát atmosféru a rychle domů k nočnímu vysílání ČT 24, leč nakonec jsem neodolal a stejně se zasekl.

Obama foto:  Šimon, Lidové noviny

Tehdy jsem držel palce Bushovi, tentokrát jsem byl tvrdě obamovský, nejen proto, že se vyslovil pro protiraketový deštník ve střední Evropě a jak se pere se svým kouřením. Beru jeho přiznání k ochutnávkám kokainu a marihuany v pubertě (včetně šlukování, což Bill Clinton trapně zatloukal), že rád poslouchá rapera, jako je Jay-Z a Stevieho Wondera, že mezi své oblíbené skladby řadí Gimme Shelter od Rolling Stones, z iPodu mu hraje John Coltrane a hip hop, na rozdíl od Johna McCaina, mezi jehož favority trčí ABBA.

Vzdělaný muž a vynikající řečník, což předvedl i ve vítězném projevu, je mimochodem v sedmačtyřiceti o čtyři dny starší než kytarista Edge od U2 a o dva týdny než Saša Vondra. Rád bych se dožil toho, abychom u nás taky měli hlavu státu pod padesát let, kterou by nikdo nepodezříval, že se za komunismu zapletla a je třeba loutkou v rukou sovětských tajných služeb.

Obama zosobňuje slibnou sebevědomou generaci, která s sebou nevláčí batoh traumat z vietnamských bojišť a vyvolává naději výzvou třemi slovy: „Yes We Can.“ V Čechách bychom ji mohli nahradit sloganem: „Fajn, ale todle nepude.“ Takže jsem mu dal symbolický hlas v tombole o lahev francouzského vína. Vyhráli jsme 154:15 a zakrátko doopravdy i on.

Fascinoval mě párek postarších zámořských turistů, který si ke mně přisedl, obéznější Jiří Sovák a slečna Marplová. Brzy se vybarvili. Když Obama bodoval v prvním státě, Sovák bušil radostí pěstí do stolu. Nad nedobrými výsledky ze svého nejmenovaného bydliště lkal: „Ježiš, u nás ale volej burani!“ Zdržel jsem se jakýchkoliv příměrů s tuzemskými volbami.

Jak se zvyšoval Obamův náskok, hleďme, paní si poručila panáčka a po čase si udělala dobře doutníkem jako vítězný hokejista. V půl čtvrté jí oddaný manžel začal masírovat namožený krk. Nad dalšími radostnými zprávami oba dělali comicsové „Wow!“ No a co, Rusové ve chvílích vzrušení řvou: „Šajbu, šajbu!“ Sdílel jsem jejich dojetí a na rozloučenou jsme si plácli „five“.

Včera ráno se též vyplnily nejodvážnější představy spisovatelů sci-fi. Brazilec Monteiro Lobato sice napsal v roce 1926 román, který předvídal, že černoch jednou vstoupí do Bílého domu, ale seknul se o dvě stě dvacet let. Rovněž dějiny hollywoodských vizí černošských prezidentů jsou zábavné. V krátkém snímku Rufus Jones na prezidenta (1933) zpěvačka Ethel Watersová sní, že prezidentem bude synáček, jehož představoval sedmiletý Sammy Davis Jr. Postavu afroamerického prvního muže si mj. pak zahrál i Morgan Freeman v katastrofickém Drtivém dopadu.

Sláva, můj favorit Obama tedy zvítězil, teď ještě aby dnes večer Slavia stejně senzačně pokořila Aston Villu...
Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.