Marx se opět mýlil – když se historie opakuje, podruhé to není fraška, ale nuda. Pokud nemají Topolánkovi odpůrci lepší výkladové schéma, kterým by chtěli někoho zaujmout, pak jsou na tom hodně špatně.
Ta konstelace se už nevrátí Aniž bychom se zastávali někdejších proponentů tzv. rozkročení ODS či sarajevských atentátníků, jeden důvod by pro jejich snahy úplně stačil: ODS pod Klausovým vedením získávala v každých sněmovních volbách méně hlasů než v těch předchozích.
V idejích, které tvořily pro její členy příjemnou vyhraněnost, se ODS zabydlela počátkem 90. let, kdy byla levá část politického spektra zcela neschopná konkurence.
Ta konstelace se už nevrátí, recepty, které přestávaly nést volební plody před deseti lety, je tím méně mohou přinést dnes.
Bém mluví o tom, že je třeba „méně státu, méně paternalistických, dirigistických zásahů shůry,“ ale „kořenová “ ODS měla panickou hrůzu z odstátnění bank, železnic i zdravotnictví.
A původní „ideová vyhraněnost“ ODS zapovídala třeba pragmatickou protidrogovou politiku, jakou prosazoval tehdejší protidrogový koordinátor Bém.
V kterém paralelním vesmíru může tohle dnes přinést ODS volební úspěch? To že by přilákalo k volbám protiváhu těch tři čtvrtě milionu nových voličů, které přitáhl k volbám Paroubek s Tvrdíkem?
O volební úspěch ovšem hned teď nejde. Teď jde o boj o moc v ODS, v němž se rozhoduje jinými prostředky než ideovými projevy. Když je přece jen potřeba něco říct do televize, stačí nazdařbůh otevřít stranickou bibli a číst, kam dopadl prst.
Jenže stranická bible je brožurka o pár stránkách.
Za tuhle ideovou chudobu je ovšem odpovědný i Topolánek, který po volebním vítězství nechával stranu rozpadat se na řadu uzavřených pašalíků. Pak najednou potřebujete mluvit o něčem, co vás spojuje – a ono tu nic není.
Ta konstelace se už nevrátí Aniž bychom se zastávali někdejších proponentů tzv. rozkročení ODS či sarajevských atentátníků, jeden důvod by pro jejich snahy úplně stačil: ODS pod Klausovým vedením získávala v každých sněmovních volbách méně hlasů než v těch předchozích.
V idejích, které tvořily pro její členy příjemnou vyhraněnost, se ODS zabydlela počátkem 90. let, kdy byla levá část politického spektra zcela neschopná konkurence.
Ta konstelace se už nevrátí, recepty, které přestávaly nést volební plody před deseti lety, je tím méně mohou přinést dnes.
Bém mluví o tom, že je třeba „méně státu, méně paternalistických, dirigistických zásahů shůry,“ ale „kořenová “ ODS měla panickou hrůzu z odstátnění bank, železnic i zdravotnictví.
A původní „ideová vyhraněnost“ ODS zapovídala třeba pragmatickou protidrogovou politiku, jakou prosazoval tehdejší protidrogový koordinátor Bém.
V kterém paralelním vesmíru může tohle dnes přinést ODS volební úspěch? To že by přilákalo k volbám protiváhu těch tři čtvrtě milionu nových voličů, které přitáhl k volbám Paroubek s Tvrdíkem?
O volební úspěch ovšem hned teď nejde. Teď jde o boj o moc v ODS, v němž se rozhoduje jinými prostředky než ideovými projevy. Když je přece jen potřeba něco říct do televize, stačí nazdařbůh otevřít stranickou bibli a číst, kam dopadl prst.
Jenže stranická bible je brožurka o pár stránkách.
Za tuhle ideovou chudobu je ovšem odpovědný i Topolánek, který po volebním vítězství nechával stranu rozpadat se na řadu uzavřených pašalíků. Pak najednou potřebujete mluvit o něčem, co vás spojuje – a ono tu nic není.