Spíše komorní akce odrážejí náš ambivalentní vztah k první světové válce. I podle ministerstva obrany je prý jedenáctý listopad dnem, kdy si připomínáme „československé vlastence, kteří ve dvou válečných apokalypsách, ohraničených lety 1914-1918 a 1939-1945, nezištně a bez váhání nasazovali život za svobodu své vlasti, za obnovení státní suverenity“. A co ti, kteří padli v rakouské uniformě, ti nemají nárok na vzpomínku? Přitom v každé vesnici jejich jména zdobí pomníky, to jsou dnes pro republiku nebezpeční, že jim nechceme vzdát úctu?
Evropa vzpomíná 11. listopadu na Velkou válku, bezprecedentní jatka, ve kterých byly zmasakrovány celé ročníky mladých mužů, na infekce a podvýživu pomřely miliony civilistů, ve kterých svět vyzkoušel nové vraždící technologie. Vzpomíná na válku, po níž už se světové konflikty číslují. Pro Česko je ale tahle válka spojená se vznikem republiky, stejně jako pro Poláky, proto je náš pohled tak odlišný a ve vztahu k padlým poněkud schizofrenní. Cestu ukazuje například prezident Klaus, který vyzývá k tomu, abychom si připomínali všechny své padlé.
Evropa vzpomíná 11. listopadu na Velkou válku, bezprecedentní jatka, ve kterých byly zmasakrovány celé ročníky mladých mužů, na infekce a podvýživu pomřely miliony civilistů, ve kterých svět vyzkoušel nové vraždící technologie. Vzpomíná na válku, po níž už se světové konflikty číslují. Pro Česko je ale tahle válka spojená se vznikem republiky, stejně jako pro Poláky, proto je náš pohled tak odlišný a ve vztahu k padlým poněkud schizofrenní. Cestu ukazuje například prezident Klaus, který vyzývá k tomu, abychom si připomínali všechny své padlé.